Tato slova napsal o své básnické sbírce Květy zla v roce 1865 Charles Baudelaire.

Květy zla vznikaly celý jeho život. Přestože byly některé básně z této sbírky publikovány časopisecky již od roku 1845, první vydání Květů zla se v nákladu 1320 výtisků objevilo na pultech až 25.června 1857 a ihned způsobilo velké pozdvižení nejen v literárních kruzích. Téměř okamžitě byl celý náklad Květů zabaven, Baudelaire spolu s nakladateli obviněn z urážky náboženství a veřejné mravnosti, odsouzen k peněžité pokutě a k vyškrtnutí několika básní z dalšího vydání Květů (tyto ovšem vyšly samostatně již roku 1866 v Bruselu pod názvem Trosky a později byly zařazeny do reedic Květů).

V otevřeností provokujících, brilantních verších Charlese Baudelaira, se prolínají odrazy marné touhy po štěstí a odtud pramenící bolesti se smrti, jež neděsí, ale přináší klid duši; ženské krásy, kterou opěvuje i proklíná zároveň; jeho nespoutané osobnosti a bohémského života; milostných zklamání; pohrdání společností, které vládne Přetvářka a Zlo...

A nejen verši se Baudelaire zapsal do literárního světa - díky němu coby překladateli se do povědomí dostalo dílo Edgara Allana Poea, do té doby Francii téměř neznámého.

Pojďte dále a ponořte se do světa Charlese Baudelaira, největšího z básníků řečených prokletí...

Nejčtenější pětka www.baudelaire.cz

» Předmluva    » Epilog    » Věnování    » Žehnání    » Epigraf k odsouzené knize