A i kdyby nebylo boha, stále ještě svaté a božské by bylo náboženství.
Bůh jest jediná bytost, jíž ani býti netřeba, aby vládla.
Co stvořil duch, je životnější než hmota. Láska je více méně koupě a prodej lásky.
Ba není ušlechtilejšího požitku, aby se nedal na prostituci zredukovat.
V divadle i na plese - každý se kochá se všemi.
Co je to umění? Prostituce.
Záliba chodit mezi proudícími davy je mystický výraz smyslné rozkoše z toho, jak se počet znásobuje.
Všechno jest počet. Počet jest ve všem. Počet je v jedinci. Opojení jest počet. Na místo sklonů promrhávat život má u člověka vyzrálého nastoupiti sklon k tvůrčímu soustředění.
Láska může temenit z ušlechtilého citu - ze sklonu k prostituci - jenže brzy ho narušuje sklon míti sám pro sebe.
Láska chce vyjít ze sebe, splynouti se svou obětí jako vítěz s poraženým, ale zároveň si uchovat privileje dobyvatele.
Rozkoš toho, kdo si vydržuje lásku, má do sebe cosi andělského i samopanského. Lásku k bližnímu i sveřepost, jež nikterak nezávisí na pohlaví, na kráse ani na živočišné čeledi.
Zelené tmy za vlhkých večerů v krásném domě.
Nesmírná myšlenková hloubka lidových úsloví - děr, které prokousala celá pokolení mravenců.
Anekdota o lovci, narážející na úzkou spojitost mezi krutostí a láskou.




Rakety. - O ženském rázu církve jakožto příčině její všemohoucnosti. O fialové barvě (láska držená na uzdě, tajemná a tajená; barva kanovničí). Kněz je cosi nadobyčejného, neboť vštěpuje víru ve spoustu úžasných věcí. Je zákonem lidského ducha, aby církev ráčila konat všechno a býti vším.
Národové zbožňují autoritu.
Kněží jsou služebníky a sektáři obrazotvornosti.
Trůn a oltář - životní zásada revoluce.
E.G. neboli Svůdná dobrodružka. Náboženské opojení z velkých měst. Pantheismus: já - toť všichni, a všichni - toť já.
Vír.




Rakety. - Již jsem si zaznamenal, myslím, že se láska značně podobá mučení nebo chirurgické operaci; nápad může být však hořce, hořce rozveden. I kdyby oba milenci byli sebezamilovanější a oba sebevíc touhou po sobě hořeli, jeden bude vždycky chladnější, méně posedlý láskou než druhý. Ten pak - at on či ona - je chirurg nebo mučitel, onen pacient a oběť. Neslyšíte-li to vzdychání, jež je preludiem k tragedii zneuctění, ten kvil aryka chroptění? Kdo že je ze sebe vydával a v bezmoci vyrážel? A čím že vás horší otázka láskyplného trapiče? Tyto zkroucené náměsíčné oči, tyto údy, jejichž svaly sebou škubají a zase tuhnou, jako by jimi probíhal galvanický proud - opilost, šílené třeštění a opium ani ve svých nejběsivějších následcích vás věru nezaplaví ošklivějšími, zvláštnějšími výjevy. A lidská tvář, jež podle Ovidia byla prý stvořena, aby se v ní hvězdná obloha zračila - ta, hle, mluví už jen výrazem urputného třeštění nebo se ochable uvolňuje v jakémsi odumírání. Ját bych se opravdu bál, že se rouhám, kdybych o tomto rozkladu užil slova "extase".
Hrůzná hra, musí-li jeden z hráčů ztratit nad sebou vládu!
Byla jednou přede mnou nadhozena otázka, v čem vlastně spočívá blaho lásky. "V tom, že dostáváme," odpověděl ovšem kdosi. "Že se dáváme", odtušil někdo. - Tento pravil: "V požitku být pánem," onen: "V rozkoši být rabem." Všichni ti necudové mluvili jako Následování Ježíše Krista, až konečně se našel jeden nestydatý utopista, který řekl, že lásky největší slastí je dělati občany vlasti.
Já pak dím: Jediná a svrchovaná rozkoš lásky tkví v jistotě, že konáme zlo. A už od narození vědí muž i žena, že veškerá rozkoš ze zlého pochodí.




Plány. Rakety. Projekty. - Silvestrovská komedie. Barbora a beran. Chenavard vytvořil typ nadčlověka.
Můj slavnostní slib Levaillantovi.
Předmluva - směs záhadnosti a zábavnosti.
Sny a theorie o nich a la Swedenborg.
Campbellova myšlenka. (The conduct of Life.)
Soustředěnost.
Moc utkvělé myšlenky.
Naprostá upřímnost - cesta k původnosti. Vyprávět s pompou pitominky...




Rakety. Sugesce. - Ulehne-li člověk, skoro všichni jeho přátelé tajně touží vidět jej umírat - jedni aby zjistili, že byl chatrnějšího zdraví než oni, druzí zase nezištně doufají, že budou moci studovati agonii.
Nejduchovnější kresba je arabeska.




Rakety. Sugesce. - Probíraje se kapitolami, vychutnává milovník literatury intelektuální gymnastiku.
Arabeska je nejideálnější kresba.
Ženy milujeme tím horoucněji, čím jsou pro nás záhadnější. Milovati inteligentní ženy je rozkoš pederastická. Tak bestialita vylučuje pederastii.
Smysl pro šprýmy nemusí vylučovati soucitnost - je to však vzácné.
Enthusiasmus věnující se jiným věcem než abstraktním jest projevem slabosti a choroby.
Hubenost je nažší, a nahatější nežli tloušťka




Tragické nebe. - Epitheta z řádu abstrakt je zde užito o hmotném skutečnu.
Člověk pije světlo s ovzduším; dobře se proto lidově říkává, že noční vzduch práci kale nesvědčí.
Lid je rozený ctitel ohně. Ohňostroje, ohně, žháři.
Předpokládáš-li, že existuje rozený ctitel ohně, rozený Parsis nějaký, můžeš založiti nové...




Mýlka ve tvářích bývá zaviněna tím, jak skutečnou podobu zatemní halucinace jí vznícená.
Poznávaje tedy slasti krušného života, stále se modli a modli! V modlitbě načerpáváš sil. (Oltář vůle. - Morální dynamika. - Kouzelná moc svátostí. - Duševní hygiena.)
Hudba nebesa proráží.
Jean Jacques říkával, že není s to vejít do kavárny bez jakéhosi rozčilení. Kontrola divadelních vstupenek je pro plachého člověka něco jako řízení u pekelného soudu.
Opravdu půvabný je život jedinou věcí: půvabem hry. Leč je-li nám jedno, zda vyhrajem či prohrajem....?




Sugesce. Rakety. - Své velké syny mají národové - stejně jako rodiny - jenom proti své vůli, a vší mocí se jim brání. Do života tudíž velký muž potřebuje útočné síly větší, než jsou obranné síly vyvíjené miliony jedincti.
O spánku, neblahém každovečerním dobrodružství, lze říci tolik, že lidé usínávají den jak den s odvahou, které by nikdo nechápal kdybychom nevěděli, že vlastně spočívá v neznalosti nebezpečí.




Jsou hroší kůže, pro které pohrdání už není pomstou.
Mnoho přátel- mnoho rukavic. - Mne milovali lidé, kterými se opovrhovalo, ba opovržení hodní bych řekl, kdybych počestným lidem hodlal se zalichotit.
Girardin, an mluví latinsky! Pecudesque 1ocutae...
Nějakému sdružení bezvěrců náleželo vypravit Roberta Houdina mezi Araby, aby je odvrátil od zázrakti.




Zda tyto krásné, velké lodi, neviditelně se houpající a kolébající na tišině vod, tyto v lenošném stesku nyjící koráby zdaž k nám nepromlouvají němou mluvou: "Kdy vyplujem za svým štěstím?"
Při dramatu nezapomenout na složku úžasu, okouzlení a napětí.
Děj dýchej ovzduším a prostředím (v. Ushery ve srovnání se silnými dojmy po hašiši a opiu!).




Jsou matematické mamy a zmámenci, kteří se domnívají, že dvě a dvě jsou tři? Může, řečeno jinak (ačli slova nebudou vřískat nad tou kopulací!), mámení smyslů vniknouti do věcí čistě rozumové úvahy?
Kdyby člověka, který se tak oddává lenošnému snění a nečinnosti, že naléhavou věc pořád odkládá na příští den - někdo ráno vypráskal z postele a pak ho práskal a práskal, až by ho přiměl pracovat neli už z požitku, aspoň ze strachu - zdalipak by i s tím bičiskem nebyl opravdu jeho přítelem a dobrodincem? (Chuť k práci ostatně by se časem jistojistě dostavila, mnohem spíš než ta láska z přísloví, která "chodí po svatbě".)
Podobně i ve veřejném životě čest a chvála tomu, kdo do lidu - pro dobro lidu! - bije a buší.
13. května 1856. Úterý.
Michal - exempláře!
Dopsat Mounovi, Urriesovi, Marii Clemmové.
Dotázat se pí Dumayové, co je s Miresem...
Co není lehce deformováno, je jako bez citu; z toho následuje, že příznakem i bytostným znakem krásy jest nepravidelnost - to, co nečekáme, co nás překvapuje a plní údivem.




Poz.námky. Rakety. Théodore de Banville není vlastně materialistou - vždyť září světlem!
Jeho básně - toť hotové hodobožové hodinky.
Po každé věřitelské upomínce napište padesát řádek s nadpozemským námětem, i spaseni budete!
Siroký úsměv v krásné tváři obra.
O sebevraždě a sebevražedné manii s hlediska statistiky, mediciny a filosofie.
BRIERE DB BOISMONT:
Vyhledat místo, kde říká: "Žíti s někým, kdo k Vám cítí pouze nenávist..."
Serenův portrét u Seneky a Stagiritův u sv. Jana Zlatoústého. Acédie - mnišská nemoc.
Taedium vitae.




Rakety. Překlad a výklad slov: Láska trpělivá jest.
Jak slastné okřání ducha i těla působí bouřka se svými elektrickými výboji, v nichž bijí na poplach dumné vzpomínky na lásky zašlých let!




Rakety. Našeljsem definici krásy, svého krásna. Krása je jakýsi žár i žal, jakýsi bezhraničný lán tušivých dohadů. Vyložím, dovolíte-li, své pojetí na něčem makavějším; třeba na věci, která ve společnosti budívá zájem největší na ženské tváři. Nad svůdně krásnou hlavou, hlavou - jak pravím - ženy, zmámeni se zasníváme rozkoší i smutkem zároveň; nad hlavou nesoucí v sobě jakýsi nádech melancholie, únavy či přesycení dokonce - anebo naopak horkou touhu po životě, již kruší a udolává hořkost z nějakých zoufalých strázní. Tajemno a tesknota jsou rovněž znakem krásy.
Krásná hlava mužská - v očích muže arci, nikoli snad ženy - nemusí v sobě nésti takovéhoto nádechu smyslnosti, který u ženy dráždí a přitahuje tím více, čím její tvář bývá melancholičtější. Leč i ona bude doutnati žárem i žalem jakýmsi, potřebami ducha, ctižádostí padoušsky ukopanou, bude v ní příznak burácivé, ale nevydané síly, mstivé bezcitnosti jindy (neboť zde nemožno pominout ideálního typu dandyho), někdy též - což náleží k nejzajímavějším podstatným rysům krásy - tajemství, a konečně i neštěstí (mám-li už mít odvahu se vyznat, jak dalece jsem v estetice versírován).. Neříkám, že by ke kráse nemohla družiti se radost, leč tvrdím, že je to jeden z nejvulgárnějších ornamentů; melancholie proti ní jest ať tak dím - vznešenou společnicí krásy - pro mne alespoň (že by můj mozek byl kouzelnym zrcadlem?) takměř není krásy neštěstím nepoznamenané. Chápete, že maje tyto myšlenky (jiný by řekl: jsa jimi posedlý), stěží jen bych nedocházel závěru, že nejdokonalejším typem mužné krásy je - miltonský Satan.




Rakety. - Býti sám sobě idolem. - Poetická harmonie karakteru. - Eurytmie karakteru a vloh. - Uchovati všechny vlohy. - Zdokonaliti všechny vlohy.
Kult (magie, vyvolávání duchů).
Obětování a zaslíbení jsou nejvyšší formule a symboly proměny.
Dvé základních vlastností v literární tvorbě: supranaturalismus a ironie. Osobitý postřeh, zařadění do zorného pole vnitřního zraku autorova, pak obrat ďábelsky vtipné ražby. Supernaturalistické dílo má universální barvu a přízvuk, totiž hutnost, zvučnost, průhlednost, chvějnost, hloubku a ohlas v prostoru i době.
Jsou chvíle v životě, kdy se prohlubuje čas i prostor a nesmírně mohutní pocit bytí.
O magii, jíž se užívá k vyvolávání velkých mrtvých, k léčení a zlepšení zdraví.
Když chceme, vždy přijde inspirace - avšak ne vždycky odcházívá, kdy chceme.
O řeči a o psaní jakožto magických úkonech
vyvolávajících duchy.
O výrazu ženské tváře.
Půvabné výrazy, vytvářející krásu, jsou:
přesycený,
znuděný,
větroplašný,
smilný,
chladný,
zpytavý,
podmanivý,
velitelský,
zlý,
chorobný
a úlisný jako kočka, dětinský, nonšalantní a obmyslný zároveň.




Při některých duševních stavech, nadpřirozených takřka, rozevře se před námi celá hloubka života při pohledu na věc i pravšední; ta se stane symbolem jeho.




Když jsem, přecházeje ulicí, přidal do kroku, abych se vyhnul povozům, sesmekla se mi svatozář a spadla do bláta na dlažbě. Naštěstí měl jsem ještě kdy ji zvednout. - Po chvíli mě však přepadla nešťastná myšlenka, že je to zlé znamení, a ne a ne už mě pustit: vrtalo mi to hlavou celý den.




O kultu sebe samého v lásce se stanoviska zdravotního, o hygieně, toaletě a o noblese ducha a projevu.
SELP-PURlFICATION AND ANTI-HUMANITY.
Akt lásky se velmi podobá mučení nebo chirurgickému zákroku.
V modlitbě je magický úkon; jest jednou z mohutných sil intelektuální dynamiky; něco jako proudění elektřiny.
Růženec, modlení každému dostupné, je medium a vehikl.
Práce - síla rostoucí a hromadící, jež ve vlohách a výsledku nese úroky jako jistina.
Hra, byť občas vědecky řízená a jakkoli plodná, podlehne sebedrobnější, ale vytrvalé práci.
Bylo by to řečí, kdyby si tak básník podal žádost, aby směl ve stáji chovat pár šosáků! - ale poručit si takový paprika básníka na paprice - ani by nikdo nemuk'.
Nepohorší to bohdá mých žen, dcer ani sester...




Co chvíli ji prosil, aby jí směl zlíbat nožku; a pak chytrácky líbal skvostnou její nohu v takové poloze, aby se jasně rýsovala v zapadajícím slunci.
"Kotě, koťátko, kočičko, mourku, micinko, mourečku, holubičko, broučku, broučínku, broučínečku, opičko" - podobné zhusta slýchávané slovní hříčky se zvířecími jmény prokazují satanskou složku lásky - což nemají dáblové podobu zvířecí? Velbloud Cazottův je velbloud, žena a dábel.




Muž doprovázený ženou zajde si na poutovou střelnici. Míře na loutku, povídá: "Jako kdybys to byla ty!" Zavírá oči - a sestřelí loutku. Líbaje své společnici ruku, praví: "Za své střelecké umění děkuji, miláčku, jen tobě!"




Teprve až každému a všem vštípím odpor a hrůzu, dobudu si samoty.
Tato kniha není pro mé ženy, dcery ani sestry. - Takovýchhle věcí mám málo.
Jsou hroší kůže, jimiž pohrdat už není radost. Mnoho přátel mnoho rukavic - aby se nedostala prašivina.
Mne milovali lidé, kterými se opovrhovalo, ba opovržení hodní bych řekl, kdybych hodlal počestným lidem se zalichotit.
Bůh je skandál, a to výnosný.




Rakety. - Neposmívejte se citlivosti žádného člověka - jet ona strážným duchem každého!
Dvě jsou toliko místa, kde se za plýtvání platí: veřejné záchodky a ženy.
Z roztouženého konkubinátu lze si udělat představu o slastech mladé domácnosti.
Ženu jsem větřil předčasně, vzpomínám, jak jsem si zaměňovával pach kožešiny s vůní ženy... Na konec jsem miloval matku pro její eleganci. Byl jsem tudíž předčasný dandy.
Moji předkové, idioti a maniakové - samé oběti temných vášní - bydlívali ve skvostných komnatách.
Dvou prvků nezbytných ke štěstí kultivovaného člověka se protestantským zemím nedostává: galantnosti a zbožné úcty.
Duchu je směs grotesknosti a tragičnosti tak příjemná jako blaseovaným uším disharmonie.
Nevkus opájí veleušlechtilou zálibou se nelíbit.
Své sny vyjadřuje Německo čarou, Anglie perspektivou.
Zplození každé sublimní myšlenky je provázeno otřesem malého mozku.
Do náboženství Španělsko vkládá od přírody prudkou lásku.
STYL. - Chateaubriand, Alf. Rabbe, Edgar Poe - erby věčnosti, sloh věků a světů.




Rakety. Sugesce. - Lehko uhádnouti, proč demokrati nemají rádi koček: kočka je krásná a vyvolává představy přepychu, čistoty, rozkoše ap.
365 trošek soustavné práce dává 365 trošek peněz - sumu to náramnou. Zároveň je postaráno o slávičku.
(Poznámka na okraj:) Podobně je štěstí složeno z hromady "štístek".
Stvořiti šablonu je geniálnost. Záhodno, abych ji stvořil. Concetto je kus kousku koncertního.
Tón Alfonse Rabba.
Tón děvčete, které si vydržujeme (Ty sládě okaté, ty okáči sladký! Sexus - lásky hračky a hříčky). Věčný tón.
Hrubými barvami hrubne krása kresby.
Prima donna a řeznický chasník.
Matka je zvláštní - aby se jí bál i líbil.
Hrdopych Hildebrand.
Césarství Napoleona III. (List Edgaru Neyovy.) Papež a císař.




Rakety. Sugesce. - Co je to "upsati se ďáblu"? Co je zpozdilejšího nad pokrok? Vždyť člověk - jak dokazuje denní život - pořád je podoben a roven člověku, pořád ještě totiž si žije jako divoch! Čím jsou nebezpečí stepi a lesa proti každodenním nárazům a srážkám civilisovaného světa? Ať lapne svého hňupa na bulváru či skolí svou kořist v neznámých lesích není-li to věčně člověk, šelma šelem?
Prý je mi třicet let - jenže prožil-li jsem já v jedné minutě tři... , není mi to devadesát?
...Zda práce není solí, jež konservuje dušemumie?
Počínáš-li psáti román, načni si námět, kde načni, začínej však nejkrásnějšími větami abys měl chuť ho dopsat!




Rakety. - Mám za to, že nesmírné, tajemné okouzlení, které pociťujeme pozorujíce loď, jest působeno pravidelností a symetrií, jedněmi z potřeb lidskému duchu tak nutných jako spleť a soulad; při pohledu na plující loď pak tím, jak se postupně množí a rodí všechny ony pomyslné křivky a obrazce, jež do prostoru vkresluje reálný prvek předmětu našeho pozorování.
Z tohoto pohybu, dějícího se v čarách, vzchází básnická představa - tušení široširých dálav, čehosi složitého, a přec eurytmického, masy vod nám připadají jako tvor bohatě nadaný vnitřním životem, jenž trpí a touží všemi touhami a ctižádostmi lidského srdce .
Vy národové civilisovaní, kteří stále klábosíte o divoších a barbarech, vbrzku nebudete vy ani k tomu, abyste se klaněli modlám - jak praví d`Aurevilly.
Stoicismus je náboženství, které má jednu jedinou svátost: sebevraždu.
Sestaviti osnovu k lyrickému nebo fantastickému žertu nebo k pantomimě a použíti jí pro vážný román. Vše ponořiti do ovzduší, jež nedbá běžných pravidel, v němž vládne pouhý sen - do ovzduší velikých dnů. Aby to bylo cosi mrákotného - a zároveň vznětného čistotou vášně. - Oblast čisté poesie.




Dal se do pláče, jsa pohnut, jak se ho dotkla slastná ta rozkoš, podobající se vzpomínkám, zjihnuv při pomyšlení na zmarněný kus života, na tolikeré omyly, tolikeré spory, na tolikero věcí, jež skrývávali jeden před druhým; horké jeho slzy kanuly ve tmách na nahé rámě sladké a sličné milenky. Chvěla se - cítila, kterak i ona vzrušena jihne. Tma konejšila její ješitnost a její dandysmus chladné ženy. Ti dva lidé, zhrzení, ale dosud trpící zbytkem noblesnosti, pojednou splynuli v urputném objetí - a v dešti jejich slz a polibků žalný stesk nad minulostí splýval s nejmatnějšími nadějemi v budoucnost. Sotva kdy asi jim přinesla rozkoš tolik slastí jako onu noc truchlivého milování - rozkoš sycená bolem a výčitkami.
Ohlédnuv se v nočních tmách do hlubin let, vrhl se do náručí své přítelkyně, jež byla vším tím vinna, aby se v něm i jemu dostalo milosti, kterou jí uděloval.
Hugo myslívá často na Promethea. K hrudi, hárající pouze moxami samolibosti, tiskne si pomyslného supa; pak se halucinace stupňuje a štěpí, a náš myslitel- podle postupného vývoje popsaného lékaři - je přesvědčen, že jakýmsi Božím "staniž se!" Svatá Helena zaujala místo Jerseye.
Je to člověk tak neelegický, tak neetherný, že by se ho i notář lek'.
Jakožto kněžstvo má Hugo vždy skloněno čelo - tak skloněno, že nevidí nic než svůj pupek.




Co dnes není kněžstvem? I mládí je kněžstvem, jak říkají mladí.
A co není modlitbou? Vy ... se je modlitba, jak říkají demokrati, když s ...




Pan de Pontmartin - chlap, který vždycky vypadá, jako by přicházel rovnou z Paďous.




Člověk - totiž každý člověk - jest už od přirozenosti tak pokažen, že spíše snese všeobecné ponížení nežli zřízení rozumné hierarchie.




Svět spěje k zániku. Jediný důvod, pro nějž by mohl svět ještě býti na světě, je ten, že existuje. Jaký to chatrný důvod, srovnáme-li jej se všemi oněmi důvody, které nasvědčují opaku, jmenovitě s tímto: co má svět tu na světě v budoucnu dělat? Neboť (předpokládáme-li, že by trval dále ve smyslu hmotném): byla by to existence hodná tohoto jména a Historického slovníku? Já neříkám, že se svět smrskne na tůčky a mumrej jihoamerických republik, ba dokonce snad že se vrátíme k stavu divošskému a v rozvalinách civilisace, zarůstajících travou, budeme s puškou v ruce sháněti si potravu. Nikoliv - takováto dobrodružství by předpokládala ještě jakou takou životní energii, ohlas pradob. Jako nový příklad a nové oběti neúprosných mravních zákonů zajdeme tím, čím (jak jsme si namlouvali) měli jsme žít. Mašinismus nás tak poamerikánští a pokrok umoří každý záchvěv ducha vnás tak dokonale, že mezi nelidskými, bohaprázdnými či zhola nepřirozenými sny utopistů nebude nic, co by mohlo dosáhnouti výsledků kladnějších. Ať mi myslící člověk jen ukáže, co zbývá z života! Zbytečné je, hádám, mluviti o náboženství a pídit se po jeho zbytcích, vždyť jediným skandálem podobných námětů jest pracné popírání Boha. Zrušením práva prvorozenství virtuálně zmizelo vlastnictví; tací zase myslí, že mají dědičné právo na revoluce - leč přijde čas, kdy lidstvo, soptíc pomstou jako lidožrout z pohádek, jim urve, co jim ještě zbývá. Což by ještě nebylo to nejhorší.
Bez valných obtíží dovede lidská představivost pochopiti republiky nebo jiné státy založené na společenství, jež jsou hodny jaké také chvály, jsou-li řízeny vyvolenci Božími elitou jakousi. Jenže všeobecný úpadek či všeobecný rozvoj (na pojmenování mi celkem nesejde) neprojeví se v pouhých státních zřízeních. V zchátralosti lidských srdcí se projeví. Což je potřebí říkat, že to málo, co zbude z politiky, pracně bude se projednávati pod útlakem všeobecného zezvířečtění, že ti, kdo budou vládnout, budou nuceni uchýliti se k prostředkům, jichž by se dnešní lidstvo (třebaže tak vycepované!) zděsilo - jen aby se udrželi a vytvořili fantom pořádku? - Bude tenkráte syn utíkati z domova - ne v osmnácti, nýbrž ve dvanácti letech, nebot bude emancipován obžerstvím předčasné vyspělosti. Uteče z domu nikoli proto, aby vyhledával hrdinská dobrodružství, aby z hladomorny vysvobodil krásku, aby ušlechtilým hloubáním zvěčnil podkrovní komůrku - nýbrž proto, aby založil obchod, aby zbohatl, aby jako zakladatel a akcionář novin, které budou šířit světlo osvěty a vedle nichž by se někdejší "Století" vyjímalo jako hotové podpory pověry, konkuroval svému fotrovi. - Tenkráte bludné, vyřaděné bytosti, které mívaly nějaké milence a bývávají někdy nazývány "anděly" pro svou a za svoji ztřeštěnost, jež jako zlo svítí a probleskuje myšlenkovým jejich žitím, - ty tehdy budou, dím já, pouhopouhý neúprosný rozum, jenž zatratí vše kromě peněz, vše - i smyslů mámení! Za přesměšnou hloupost bude tenkrát považováno, co bude páchnouti čestností - ba co říkám: vše, co nebude plát a plazit se před Plutonem. Spravedlnost (bude-li v těch blahých dobách ještě jaká s to, aby byla) zakáže prostě existenci občanů, kteří nebudou umět nadělati si jmění. Tvoje manželka, ó šosáku, tvá cudná polovice,jíž zákonité užíváníje pro tebe poesií, bdělá a láskou nyjící hlídačka tvých žoků peněz - ta v budoucnu zavede do zákonného svazku mrzkost, jež nevzbudí pohoršení, ta bude už pouze vtěleným ideálem vydržované ženštiny. Tvá dcera, která v dětském věku vyspěje k vdavkám, bude v kolébce už snít o tom, kterak se prodává za milion - a ty, ó šosáčku, jenž budeš poesii holdovat ještě méně, než holduješ dnes, ty nebudeš míti, co bys tu říkal a čeho litoval: neboť jsou v člověku věci, jež sílejí a vzkvétají podle toho, jak druhé zas chabnou a krnějí; pokrok doby způsobí, že ti z vnitřností zůstanou jenom střeva! - Ta doba možná jižjiž nastává; kdož ví dokonce, není-li už tu a zda jen a jen povahová otrlost nám nezbraňuje, abychom nedoznali, v jakém ovzduší dýcháme?
Já pak, kterýž cítívám v nitru, jakým jsem to směšným prorokem, vím, že nikdy nenajdu léčitele, jenž by se nade mnou slito val. Bloudím tímto ohavným světem, dav do mne vráží lokty, jsem jako unavený člověk, jehož zraky nevidí v hlubinách zašlých let než trpká rozčarování, před nímž není než bouře nebo nic nového, ani poučení ani bolesti. Tento muž večer, kdy ukradl osudu několik blažených hodin a sní o zážitcích dne, zapomínaje - pokud možno na to, co bylo, spokojuje se s tím, co jest, a resignuje před tím, co bude, opájeje se svou chladnokrevností a svým dandysmem, hrd, že není tak podlý jako vůkolní láj, říkává, dívaje se na kouř svého doutníku: "Co mi po tom, kam spějí ti horlivci svědomití?"
Zdá se, že jsem vybočil z toho, čemu odborníci říkají hors-d`oeuvre - nechť si! Ponechám tyto stránky - ať je datován můj hněv!