Charles Baudelaire :: svět prokletého básníka :: Poezie a próza
Úvodní stránka  |  Poezie a próza  |  Život v datech  |  Galerie  |  Citáty a glosy  |  Téma Baudelaire  |  Odkazy
English version  |  Version Française

české překlady

Květy zla

Malé básně v próze

Báseň o hašiši

Fanfarlo

» Důvěrný deník «

Útěšné maximy o lásce
Rakety
» Mé srdce obnažené «


originale française

Les fleurs du mal

Petits poemes en prose

La Fanfarlo


Baudelaire in English

The Flowers of Evil

Prose Poems

Fanfarlo




Navštivte

Malý koutek poezie

Malý koutek poezie


Baudelaire


Důvěrný deník

Previous    


Mé srdce obnažené


O rozptylování a soustřeďování svého Já. Tot vše.
O jistém smyslném požitku ze společnosti výstředních lidí.
(Pomýšlím začíti Obnažené srdce kdekoli a kdykoli, pokračovati v něm se dne na den, jak budu inspirován dnem i okamžikem - ačli jen bude inspirace živá)


¤


O sobě smí každý na světě mluvit - umí-li to říci.


¤


Chápu, že člověk zběhne od jedné věci, aby poznal pocity ze sloužení věci druhé.
Bylo by možná příjemné, býti střídavě mučedníkem a mučitelem.


¤


Girardinovy slátaniny:
"Býky chytáváme za rohy. I chopmež se rozpravy za konec!"
Podle Girardinova mínění tedy mají býci rohy na zadku. Plete si rohy s ocasem.
"Než budou napodobiti Ptolemaje francouzské žurnalistiky, necht belgičtí novináři laskavě uvažují o otázce, již já ve všech jejích podobách už třicet let probádávám, jakž bude prokázáno dílem, majícím v dohledné době vyjíti pod názvem Otázky tisku; nechat honem nezří svrchovanou směšnost v pravdě tak pravdivé, jako že jest pravdou, že se Země otáčí a Slunce že se netočí."
Emil Girardin.


¤


Žena je opak dandyho. Má proto z ní být strach.
Žena má hlad - i chce se jí jíst; má žízeň - i chce se jí pít.
Je v říji - i chce se jí býti o ...
Je mi to zásluha!
Žena je "jaká od přirození je" - hnusná totiž. A vždy - protikladem k dandymu - je vulgární.


¤


O Čestné legii.
Uchazeč o kříž Čestné legie jako by říkal: "Prstem už nehnu, nebudou-li mě dekorovati, že jsem vykonal svoji povinnost."
Získal-li si kdo jaké zásluhy, proč a nač jej odekorovat? Pakliže zásluh nemá, není proč ho neodekorovávat - dodát mu to lesku.
Souhlasiti s tím, abych byl odekorováván, znamená přiznati státu či potentátu nějakému právo mě soudit, činit mě proslulým atd.
Ostatně: ne-li hrdost - chrání kříž křestanská pokora.
Kalkul s Boží přízní. - Nic není, aby cíle nemělo.
Můj život má tudíž nějaký cíl.
Jaký cíl? Neznám ho.
Já jsem jej tedy nevytkl. Vytýkal ho tudíž někdo moudřejší, než jsem já. I musím se modliti k tomuto Komusi, aby mě osvítil. Toť nejmoudřejší, co mohu dělat.
Dandy má se snažit býti stále vznešený. Je povinen žít i spáti před zrcadlem.


¤


Analysa protichůdných náboženství: příkladem je posvátná prostituce.
Co to jest posvátná prostituce?
Vzplanutí čivů.
Mystičnost pohanství.Mysticismus - pojítko mezi pohanstvím a křesťanstvím.
Pohanství a křesťanství se vzájemně dokazují.
Revoluce a kult Rozumu dokazují ideu obětování.
Pověra je jímka všech pravd.


¤


Každá změna mívá v sobě cosi mrzkého i milého zároveň, zpronevěře a odchodu cos podobného. - Na vysvětlenou francouzské revoluce.


¤


Má opilost v roce 1848.
Jaké povahy byla tato opilost?
Chuť pomstít se. Vrozená radost z ničení.
Opilost z literatury; vzpomínka na četbu.
15. května. Stále chuť rozbíjet - chuť to zákonná, je-li zákonité vše, co je přirozené.
Červnové hrůzy. Sílení lidu a šílení šosáctva.
Vrozená láska k zločinu.
Moje běsnění za převratu. Kolik mi jich to přišlo do rány! A ještě jeden Bonaparte! O té hanby!
A zatím se všecko uklidnilo. Není-liž president oprávněn k invokacím? Co to je císař Napoleon III.? Cena jeho. Nalézti vysvětlení jeho povahového založení a předvídavosti.


¤


Býti užitečným tvorem mi vždycky připadalo jako něco praohavného.
Rok 1848 byl zábavný pouze tím, jak si kdekdo jako větrné zámky budoval utopie.
Půvabný byl rok 1848 toliko excesem směšnosti.
Robespierre zasluhuje úcty jen proto, že napsal pár krásných vět.


¤


Obětí utvrzuje revoluce pověru.


¤


Politika. - Nemám přesvědčení, jak mu rozumějí lidé mého věku - nebot nemám ctižádosti.
Pro přesvědčení není ve mně podkladu. Poctivcijsou jaksi zbabělí, či spíše slabošští jaksi. O čemjedině padoušijsou přesvědčeni? O tom, že úspěch míti musí. A mají taky.
Kterak mít úspěch, nemám-li ani chuti se oň pokusit?


¤


Lze založiti slavné říše na zločinu a vznešená náboženství na klamu a mamu.
Ale i já mám své přesvědčení ve vyšším slova smyslu - avšak ten moji současníci nemohou pochopiti.


¤


Od mládí už jsem míval pocit samoty. Přes to, že jsem vyrůstlal v prostředí rodinném a družném, převládal u mne pocit, že mým údělem je býti sám, věčně sám.
A jak já dychtil žít a užít!


¤


Skoro celý náš život je věnován nicoucím nicům. Při tom při všem jsou ale věci, které by měly probouzet zájem lidí měrou svrchovanou; jenže nevzbudí - podle běhu jejich denního života soudě - zájmu ani špetky.
Kde jsou naši mrtví přátelé? Proč tu jsme?
Přicházíme odněkud?


¤


Co je svoboda?
Lze jí býti v souladu se zákonem Prozřetelnosti?
Je počet duší neměnný či nekonečný? A počet obyvatelných zemí?
A j. v., a j. v.


¤


Velké syny mají národové jen proti své vúli.
Národní velikán je tudíž přemožitelem celého svého národa.
Směšná dobová náboženství:
Moliere, Béranger, Garibaldi.
Víra v pokrok je životní naukou lenochů, doktrinou Belgú. Je to jedinec, který pro svou práci počítá se sousedstvem.
Pokrok (opravdový, totiž mravní pokrok) může se uskutečnit jedině v jedinci a skrze jedince samého.
Jenže svět se skládá z lidí, kteří dovedou mysliti toliko pohromadě, ve stádech. Belgické společnosti na př.
Jsou i človíčkové, kteří se mohou bavit jenom v houfu. Clověk opravdu velký se baví čistě sám.


¤


Odvěká nadřazenost dandyho. Co je dandy?


¤


Myšlenky o divadle,
V mládí, a i dnes ještě, odjakživa se mi v divadle nejvíce líbíval lustr - krásná věc, zářící, křišťálová, složitá, okrouhlá a symetrická.
Nijak při tom nepopírám hodnoty divadelního písemnictví. Přál bych si toliko, aby se herci pohybovali na vysokánských bruslích, nosili škrabošky, které by byly výraznější než lidská tvář, a mluvili hlásnou troubou; mimo to ženské úlohy aby hráli muži.
Ale zas: hlavním hercem, jejž jsem si prohlížíval hned zvětšujícím, hned zmenšujícím koncem kukátka, byl pro mne vždycky lustr.


¤


Musí se pracovat - ne-li ze záliby, aspoň ze zoufalství, neboť (jak mám věrojatně ověřeno) práce nudí méně než zábava.


¤


O každého z nás se napořád uchází současně dvé bytostí: Bůh a satan.
Vzývání Boha neboli spirituálnost je touha po metách vyšších a vyšších; vzývání satana neboli animálnost je radost z pádu. Z té patrně pochodí milostné vztahy k ženám a dtivěrné rozprávky se zvířaty, psy, kočkami ap. - Slasti prýštící z této dvojí lásky se přizptisobují povaze této dvojice lásek.


¤


Opojení lidstvem; rozměrný obraz, jejž záhodno vytvořiti:
ve smyslu lásky k bližnímu,
ve smyslu prostopášnosti,
ve smyslu literárním aneb komediantském.


¤


Otázka (mučení) jakožto umění dobírat se pravdy jest barbarská pošetilost; duchovního cíle se tu dodíráme hmotným prostředkem.
Trest smrti je závěr mystického myšlenkového pochodu, dnes venkoncem nechápaného. Očelem trestu smrti není (aspoň hmotně) zachraňovat lidskou společnost: jeho účelem je zachrániti (duchovně) společnost i vinníka. Má-li býti oběť účinná, musí se strany toho, kdo je obětován, býti svolná a radostná. Odsouzence k smrti omamovat chloroformem by byla bohaprázdnost, jelikož by mu takové počínání odňalo vědomí vlastní velikosti jakožto oběti a vzalo mu veškeru naději vejíti do ráje.
Mučení pak jest výplodem ohavné stránky lidského srdce, žíznícího po rozkoších. Krutost a rozkoš - totožné smyslové vzruchy - jako palčivý mráz a palčivý žár.


¤


Co si myslím o volbách a o volebním právu.
O právech člověka.
Co je podlého při každé veřejné činnosti? Dandy nedělá nic. Umíte si představiti dandyho, an mluví k lidu? - leda by si z něho tropil žerty.
Jedině vláda šlechty je rozumná a spolehlivá. Monarchie nebo republika, opřeny jsouce o demokracii, jsou stejně nesmyslné a chatrné. Z plakátů je ti dočista nanic.
Tré jenom lidí zaslouží úcty: kněz, bojovník, básník - věda, borba, tvorba.
Ostatní lidé jsou poplatníci a robotníci, dobří k stájovému chovu - rozuměj k provozování tak řečených živností.


¤


Povšimněme si, že ti, kdo jsou pro zrušení trestu smrti, mají asi více méně zájem na jeho zrušení.
Nezřídka to jsou popravčí kati; sumoujejich řeči bude: "Já chci moci stít ti hlavu, ale ty mi na mou hlavu sahat nebudeš!"
Kdo vyhlazují duši (materialisté), nutně odstraňují též peklo; že ve svém zájmu, je na bíle dni.
Jsou to při nejmenším lenoši - lidé, kteří se bojí, aby nežili ještě jednou.
Paní z Metternichů, byť kněžna, zapomněla mi odpověděti k tomu, co jsem řeklo ní a o Wagnerovi.
Mravy XIX. století.


¤


Historie mého překladu Edgara Poea.
Historie Květů zla. Příkoří způsobené nepochopením a můj proces.
Historie mých styků se všemi slavnými muži této doby.
Hezké portrétky několika pitomců:
Clément de Ris,
Castagnary.
Podobizny úředníků, veřejných činovníků, vedoucích redaktorů aj.
Celkový obraz umělce.
O šéfredaktorovi a o pionýrství. Náramná záliba všeho francouzského lidu v pionýření a v diktatuře. Toť Kdybych byl králem!
Portréty a anekdoty:
François Buloz. - Houssaye. - Pověstný Rouy. - de Calonne. - Charpentier, opravující své autory podle zásady rovnosti všech se všemi, dané nesmrtelnými zákony devětaosmdesátého roku. Chevalier, opravdický odpovědný redaktor podle císařství.


¤


O George Sandové. Ta Sandka je opuncovaný metr na nemravnost!
Vždycky byla moralistka.
Jenomže tropívávala nemorálnosti.
Nikdy ani nebyla žádná umělkyně. Píše pověstným přirozeným slohem, který má rád filistr.
Je to husa, je to nemehlo, je to žvavec. Rozumuje-li o morálce, projeví takovou hloubku úsudku a takovou jemnost citu jako vrátné a metresy.
Její řeči o své matce! Její řeči o poesii!
Její láska k dalné třídě!
Ze se po takovémhle hajzlu mohlo pobláznit pár mužských, je věru důkazem úpadku mužů v tomto století.
Viz předmluvu k Slečně Quintiniové, v níž tvrdí, že praví křesťané v peklo nevěří.
Sandové hoví pámbiček hodných lidiček, bůh filutů vrátných a sluhů. Ta má po čertech důvodů, že peklo posílá do horoucích pekel!


¤


Dábel a George Sandová. - Ať si nikdo nemyslí, že ďábel pokouší jen lidi s mozkem v hlavě! Svatosvatě hlupáky pohrdá, ale pomocí jejich neopovrhne, anobrž velikánské v ně skládá naděje.
Taková George Sandová, koukněte! Je to hlavně a především husa husatá - ale je čertem posedlá. Zlý duch jí napískal, že má spoléhat na svoje dobré srdce a zdravý lidský rozum, aby namluvila všem ostatním hovadům, že mohou spolehnout na svoje srcata ze zlata a zdravý lidsky rozum.
Nejsem s to pomysliti na tu stupidní kreaturu, aby po mně nešel mráz. Potkat ji, nezdržím se, abych ji nezpohlavkoval- tu máš, čerte, kropáč!


¤


George Sandová je jedna z těch přestárlých naivek, které za celý svět ne a ne odejít s prken, jež znamenají svět... Četl jsem nedávno kterousi předmluvu (k Slečně Quintiniové), kde tvrdí, že pravý křesťan nemůže v peklo věřit. Ta má po čertech důvodů, že peklo posílá do horoucích pekel!


¤


Nudím se ve Francii: zvláště proto, že tu je kdekdo jako Voltaire.
Ve svých Představitelich lidstva Emerson zapomněl na Voltaira. Byl by mohl napsati hezounkou kapitolu s názvem: Voltaire aneb antipoeta, král zevlounů, kníže lidí povrchních, neumělec, predikant domovníků, starý Gigogne z redakce Století.


¤


V Ušich hraběte Chesterfielda vtipkuje Voltaire o této nesmrtelné duši, jež tři čtvrti roku sídlila ve výkalech a moči. - Mystickou záhadu (jako každý lenoch) Voltaire nenáviděl.
Nemohouc udolati lásku, chtěla ji církev alespoň desinfikovat - i vynašla manželství.
(Poznámka: Z tohoto umístění byl by mohl aspoň vytušit bud obmyslnost Prozřetelnosti anebo satiru na lásku, ve způsobu plození pak příznak dědičného hříchu. Fakt je, že milostný styk nelze konati než orgány exkremenčními.)
Obraz literární chátry,
Dr Estaminosus Crapulosus Pedantissimus. Jeho podobizna po praxitelovsku.
Jeho dýmka,
jeho názory,
jeho hegeliánství,
jeho špína,
jeho rozumy o umění,
jeho žluč,
jeho žárlivost.
Pěkný obraz moderní mládeže.


¤


Φαρµακοτρίβηςανηρ καΙ τωντους οφεις έςτα άυµατατρεφόντων

Elien(?)


¤


Theologie.
Co je pád?
Je to rozštěpení jediného ve dví - je to padlý Bůh.
Jinak řečeno: Není stvoření světa snad rovněž Božím pádem?
Dandysmus. - Co to znamená muž vyššího ústroj enství?
Odborník to není.
Je to člověk s volným časema s všestranným vzděláním.
Býti bohat a milovati práci.


¤


Čím to,že inteligentní muž má radših olky než dámy - třebaže jsou hloupé stejně? - Hádej, hádej, hádači!


¤


Některé ženy jsou jako stužky Čestné legie: našinec o ně ani nestojí - protože jsou od jistého panstva ušmudlány.
Z téhož důvodu bych na sebe nevzal spodky prašivého chlapa.
U lásky je mrzuté, že to je zločin, při kterém se člověk neobejde bez komplice.


¤


Studium zlé choroby Horror domicilii. Pří· činy nemoci a její postupný vývoj.
Rozhořčení nad úplným hochštaplerstvím všech tříd, jedněch jako druhých - u muže i u ženy, u starých i mladých.
Člověk tak miluje člověka, že prchaje z města kvapí zas do houfu - a na venkově si buduje zase město.


¤


Durandeauova přednáška o Japoncích. (já jsem Francouz, a kdo je víc ?!) "Japonci," říkal mi Darjon, "jsou opice."
Přednáška lékaře, Matyášova přítele, o zamezení početí, o Mojžíšovi a o nesmrtelnosti duše.
Umění je agent civilisatér. (Castagnary.)


¤


Výraz tváře bařtipána Čehony a jeho rodinky v pátém poschodí, když sedí u bílé kávy.
Pan Nacquart otec a pan Nacquart syn.
Kterak se stal páně Nacquartův synátor senátorem u apelací.


¤


O lásce a zálibě Francouzů v příměrech z vojenského prostředí. Co metafora, to marciální frňousy.
Neohroženě bojovati v řadách,
vztyčiti prapor,
třímati prapor,
harcovati do boje,
jeden ze starých bojovníků za ..
Oderná kniha. - Celého toho frastického chocholáčství užívá se běžně o školometech a o kavárenských povalečích.


¤


Francouzská metafora.
Řadový voják soudního tisku (Bertin),
tisk bojující za ..


¤


Dodatkem k vojenským metaforám:
básníci bojovníci,
literární avantgarda.


¤


Tohle běžné užívání vojáckých metafor nasvědčuje myšlení nikoli bojovnému, nýbrž myšlení podle reglementu, zuniformovanému, 1okajskému, myšlení Belgů, kteří jsou schopni myslit pouze hromadně.


¤


Chuť užít světa nás poutá k přítomnosti. Péče o spásu duše nás víže k budoucnosti.
Kdo se chytá světa, kdo totiž se spřahuje s přítomností, připadá mi jako člověk, který - řítě se se srázu - zachycuje se křoví, vyrvává je a strhuje s sebou do propasti.
První věc: sobě samému být velkým mužem a světcem.


¤


O nenávisti lidu ke kráse. Příklad: Jana a pí Miillerová.


¤


Politika. - Nejslavnějším činem Napoleona III. v dějinách i u Francouzů konec konců bude, jak dokázal, že kdokoli je s to velký národ ovládati, opanuje-li telegraf a Národní tiskárnu.
Jen lidé chabého rozumu se domnívají, že takovéto věci mohou se dít bez souhlasu lidu a sláva že může tkvíti v mužné ctnosti pouze!
Diktátoři jsou pohůnci lidu - nic víc (po herecku řečeno: hrají "psa") - ale parádní resultát toho, jak se k sobě zadaptovaly chytrá hlava a hloupý národ.


¤


Co je láska?
Potřeba vyjít ze sebe samého.
Lidský tvor je zvíře, které zbožňuje, Zbožňovati - toť obětovati se a zprostituovat. A tak je každá láska prostituce.


¤


Bytostí nejvíce zprostituovanou je bytost nad bytostmi - Bůh, neboť každému jedinci jest přítelem nejmilostnějším; jeť On společnou nevyčerpatelnou studnicí lásky.

MODLITBA
Netrestej mě skrze matku mou, aniž matku za mne! - Doporučuji Tvé lásce duši otcovu a Mařenčinu. - Dej mi sil, abych bez odkládání plnil svůj každodenní úkol, a tak se stal hrdinou a světcem!


¤


Kapitola o nevyhladitelné, věkovité, vesmírné a vynalézavé člověkově sveřeposti.
O lásce ke krvi.
O opájení krví.
O opilosti davů.
O opojení popravovaného. (Damiens.)


¤


Velký je z lidí jen básník, kněz a voják.
Muž, který zpívá, muž, který oběť vzdává, a muž, který se v oběť dává.
Zbytek je dobytek.
Nevěř lidu, zdravému rozumu, srdci, vnuknutím ani samozřejmostem!


¤


Odjakživa mi bývalo divné, že se ženy pouštějí do kostela. - O čempak si tak asi s Bohem povídají?
Věčná Venuše (kapriciosní, hysterická, fantastická) - jedna z podob, v níž svádí dábel.
Robic své první korektury, je ten den literární holoplíště pyšné jako holobrádek uhnavší si právě první syfilis.
Nezapomenoutina velkou kapitolu o věštění z vody, hádání z karet, čtení z ruky a j.


¤


Psyche a fysis neumí žena odloučiti. Quasi animal simplex. - "Není prostoduchá," vyjádřil by se satirik, "nýbrž prosta ducha. Odtud ono neumění."
Kapitola o toaletě.
Morálka toalety, blahé pocity z toalety.
O školometech.
O profesorech,
soudcích,
kněžích
a ministrech...
Pěkní velcí muži dnešní doby.
Renan.
Feydeau.
Octave Feuillet.
Scholl.
Vydavatelé novin; François Buloz, Houssaye, Roy, Girardin, Texier, de Calonne, Solar, Turgan, Dalloz.
Listina lumpů, Solar včele.


¤


Sám sobě být velkým člověkem a světcem jediná věc, na níž záleží.


¤


Nadar je nejúžasnější projev vitality. Adrien mi říkal, že se jeho bratr Felix mohl smíchy potrbat, tak se popadal za břicho. Záviděl jsem mu, jak se mu tak hravě daří všecko, co není abstraktní.
Veuillot je takový hrubec a takový nenávistník umění, že to budí dojem, jako by se byla kdejaká demokracie na světě uchýlila do jeho nitra.
Rozvíjení podobizny. Převaha čistého myšlení u křesťana stejně jako u komunisty Babeufova směru.
Fanatická pokora: ani netoužit pochopiti
náboženství.
Hudba.
O otroctví.
O ženách velkého světa.
O ženkách polosvěta.
O úřednících.
O svátostech.
Spisovatel je nepřítelem společnosti. O pánech ouředlnících.


¤


V lásce (jako téměř v každém lidském konání) entente cordiale vzcházívá z nedorozumění. Tím nedorozuměním je smyslná rozkoš. "Ty sládě sladké!" řičí muž. "Mami! mami!" vrká žena. A oba jsou bláhově přesvědčeni, že jsouce jedno tělo, jsou též jedna duše. Nezdolatelný bezedný jícen, jenž působí sdělovací nemohoucnost, zeje a zívá dál.


¤


Proč je pohled na moře tak nekonečně, tak věčně krásný?
Poněvadž moře skýtá představu nesmírnosti a pohybu zároveň. Z šesti ze sedmi mil vyzařuje na člověka nekonečno. Zlomek nekonečna - ale co na tom, stačí-li vnuknouti představu nekonečna úplného? Dvanáct čtrnáct mil vzdouvajících se vod stačí dáti nejvyšší představu o kráse, jež se člověku za jeho přechodného pobytu zde nabízí.


¤


Není, co by bylo na světě nad náboženství zajímavějšího.
Co je universální náboženství (Chateaubriand, deMaistre, básníci alexandrijské školy)?
Jest universální náboženství, které je stvořeno pro alchymisty myšlenky; je nábožná víra, jež sálá z člověka, v němž vidíme prst Boží.


¤


Saint Marc Girardin vyřkl slova věkovzdorná: "Buďme průměrní!"
Srovnejme tento výrok s Robespierrovým: "Kdo nevěří ve svou nesmrtelnost, ti se posuzují správně."
Girardinova slova páchnou nenávistí ke všemu vznešenému.
Kdo pana Girardina zahlédl jít po ulici, v tu chvíli viděl obrovskou husu, celou do sebe zamilovanou a ustrašeně se kejdající po silnici před dostavníkem.


¤


Theorie o pravé civilisaci. Není v plynu, ani v páře, ani v otáčecích stolech: spočívá ve vyhlazování stop dědičného hříchu.
Kočovné národy, pastevci, lovci, rolníci, ba i lidožrouti - všichni energií a lidskou důstojností mohou předstihnouti národy západní rasy.
Ty - možná - budou zničeny. Theokracie a komunismus.


¤


Zčásti jsem vyspěl právě zásluhou - svého volného času.
Nepoškozoval mě málo: neboť volné chvíle, není-li jmění, zvětšují dluhy, a s dluhy rostou ústrky.
Než také mi velmi prospěl: v životě citovém a rozumovém, jakož i ve vývoji vlastností dandyho a požitkáře života.
Ostatní spisovatelé jsou - většinou - nejtupější podlí psavci.


¤


Mladá dívka.
Děvunka pánů vydavatelů novin.
Dívenka pánů šéfredaktorů.
Děvče strašák, obluda, vražedkyně umění.
Co je milá děvečka zač ve skutečnosti?
Dětina děvčátko a dítě-děvka; prostoduchost k pohledání vedle zkaženosti k neuvěření.
Děvenka má v sobě všechnu mizernost uličníka i středoškolského studenta.


¤


Upozornění ne-komunistům:
Všechno je všech, i Bůh!


¤


Francouz je tak zdomácnělá domácí havět, že se ani za nic neosmělí přes plot - viz jeho lásky umělecké a literárníl
Je to hovado latinské rasy: neřádstvo po domě mu není proti srsti, v literatuře se živí výkaly. Utloukl by se po lejnech. "Gallská sůl" tomu říkají kavárenští literáti.
Krásný příklad nízkosti Francouzů, národa, který se chlubí, že prý je ze všech národů nejsvobodnější. (Clánek vystřižený z novin a vlepený do deníku:) "Z tohoto výňatku z krásné knihy páně Vaulabellovy získáte jakou takou představu, kterak Lavalettův únik z vězení působil na nejméně osvícenou část royalistické strany:
V těchto chvílích II. restaurace stupňovalo se rozčilení royalistů takřka v nepříčetnost. Mladá Josefa Lavalettová byla na vychování v jednom z předních pařížských klášterů (v Lesním opatství); vzdálila se z něho jenom proto, aby uviděla tatínka a zlíbala ho. Když se po jeho uniknutí z vězení zase navrátila a vyšel ve známost praskrovný podíl, jejž na věci měla, byl stržen povyk: jeptišky a družky sejí vyhýbaly a nemalý počet rodičů prohlásil, že vezmou děti z kláštera, zůstane-li v něm ona. Nechtěli prý, aby se jejich dcery stýkaly nadále s mladistvou osobou, která se takto zachovala a dala takovýto příklad. Když se pí Lavalettová po půl druhém měsíci octla opět na svobodě, byla nucena vzíti dceru z kláštera."
Přičítají-li se panovníkům záslužné přednosti a hříšné vady lidu, nad nímž v své době vládnou, je v obojím stejná nespravedlivost.
Vždy téměř (jak by bylo možno dokázati statisticky i logicky) tyto přednosti i tyto vady jest přičítati ovzduší vlády předchozí.
Ludvík XIV. dědí muže Ludvíka XIII.: slávu.
Napoleon I. dědí muže Republiky: slávu. Ludvík Filip dědí muže Karla X.: slávu. Napoleon III. dědí muže Ludvíka Filipa: hanbu.
Vždy tedy vláda předcházející odpovídá za mravy vlády následující - ačli arciť vláda může býti za cokoli odpovědna.
Otřesy, kterými vnější okolnosti postihnou režimy, nedovolují, aby (pokud jde o čas) měl tento zákon platnost naprostou. Nemůžeme přesně stanoviti, kde končí který vliv; bude se však uplatňovati u celého pokolení, na něž působil za mlada.


¤


O odporu mládí k lidem, kteří se ohánějí citáty: má zkřesáno na cintátora citátův.
"Pravopis bych já odevzdal do rukou katových dokonce!"
Théophile Gautier.
Krásný obraz, jejž třeba udělati: literární chátra.
Nezapomenout na literárního piráta Forguesa!
Nevyplenitelná záliba lidského srdce v prostituci; odtud prýštíjeho hrtlza před samotou.Chce se mu býti ve dvou. - Geniální člověk touží býti jeden, sám tedy.
Sláva znamená zůstat samojediný, a jedinečným způsobem při tom se prostituovati.
Pro onu hrůzu ze samoty, pro tu potřebu zapomenouti svého já ve své tělesné schránce má člověk vznešené pojmenování: potřeba lásky.
Dvě skvostná náboženská vyznání - nesmrtelná malbami po zdech, věčná lidem posedlým jimi: p .. (starověký phallus) a "At žije Barbes!" nebo "Pryč s Filipem!" anebo "At žije republika!"
Probádati ve výtvorech přírody a v dílech člověka veškeré formy všeobecného, věkověčného zákona postupného vývoje, onoho "krůčku za krůčkem a kroku za krokem", při kterém rostou a vzrůstají síly - tak jako u peněz úroky z jistiny.
Stejně je tomu s tvůrčí schopností umělce a spisovatele, stejně je tomu s kolísavými hodnotami vůle.


¤


Hemživý houf spisovatýlků, které na pohřbech vídáme rozdávat stisky rukou a doporučovati se paměti novinářského mocipána.
O pohřbu slavných lidí.


¤


Moliére. - Po mém není Tartuffe veselohra, nýbrž pamflet. Atheista (je-li prostě jen vychovaný člověk) o této divadelní hře uzná, že jisté vážné otázky nikdy nemají vydávati se luze na pospas.


¤


Oslaviti kult obrazu (jediné mé vrozené velké lásky).
Oslaviti tuláctví a to, co lze nazvati cikánstvím. Kult zmnožených a hudbou vyjádřených smyslových vjemu. Dopsati o tom Lisztovi.
O nutnosti bíti ženy.
Člověk může trestati, koho má rád. Děti kupř.
Jenže to v sobě zahrnuje bolest, že pohrdáme tím, co milujeme.
O paroháčství a paroháčích. Paroháčovo trápení.
Pusobí mu je pýcha, falešný výklad pojmu čest a štěstí, a láska, jež se pošetile odvrátila od Boha a přiklonila k tvorum lidským.
V každém případě je to boží hovado, které se zmýlilo v zbožňovaném idolu.


¤


Analysa nestydatého blbství. Clément de Ris a Paul Pérignon.


¤


Čím víc je našinec oddán umění, tím méně mu to s .....
Rozkol mezi duchem a hovadem je čím dále zřejmější.
Jedině tomu hovadu se to jaksepatří p ..... a lyrické city lidu se projevují pářením.
P ..... se - toť vtírati se do druhého; umělec však nikdy ze sebe ani nevychází.
Zapomněl jsem jméno toho cumplocha .... Ale co, však se sejdem v Soudný den!
Hudba vnuká prostorové představy; podobně veškerá umění, více či méně - neboť jsou počet, a počet je zdumočením prostoru.
Den jak den chtít být největším z lidí!


¤


Jako dítě jsem toužívával hned býti papežem, jenže vojenským papežem, hned hercem.
Toho slastného blaženství, jímž mě ony dvě vidiny opájely!


¤


Už jako ďítě jsem měl v srdci dva protichůdné pocity: hrůzu ze života a nadšení životem. Typické pro lenošného neurasthenika.


¤


Velké muže mívají národové jenom proti své vůli.
Vracím se k herecké vidině svých dětských let: kapitola o tom, v čem v lidské duši spočívá záliba v hereckém povolání, o herecké slávě a umění a o hercově společenském postavení.
Legouvéova theorie. Je Legouvé chladný šprýmař, Swift nějaký, který zkusil, zda by Francie nespolkla nový nesmysl?
Jeho výběr. Dobrý v tom smyslu, že Samson není žádný herec.
O pravé velikosti pariů.
Možná dokonce, že ctnost škodí nadání pariů.


¤


Obchod je ve své podstatě satanášův vynález. Je to "má dáti - dal", při čemž pod "má dáti" se vyrozumívá: "Dej mi víc, než ti dávám já!"
Myšlení každého obchodníka je neřest sama.
Obchod je obcházení, a tedy bezectnost.
Ze všech obchodníků má nejvíce cti v těle ten, který hlásá: "Našinec musí být hotový poctivec, má-li vydělat víc než ten lump hlupácká." I z čestnosti chce míti obchodník svůj pšoures!
Dábelská věc je obchod, neboť jest jednou z odrůd sobectví, a to odrůdou nejnižší, nejsprostší.


¤


Praví-li Ježíš Kristus: "Blahoslavení hladoví, nebot oni nasyceni budou!", užívá počtu pravděpodobnosti.


¤


Pokrok lidstva způsobují holá nedorozumění.
Pro všeobecné nedorozumění se všichni shodnou, nebot kdyby si - na neštěstí! - porozuměli, jakživi by nebyli s to shodnouti se.
Inteligentní člověk (který se nikdy a nikomu přizpůsobovati nebude) má se snažiti, aby si oblíbil hovory hlupců a četbu knižního braku: za svoji lopotu bude bohatě odměněn velkými hořkými požitky.


¤


Kterýkoli úředník, ministr, ředitel divadla nebo vydavatel novin mohou leckdy býti tvory úctyhodnými, avšak nikdy božskými. Jsou to osoby bez osobitosti, bytosti nesvébytné, zrozené pro veřejnou službu - vlastně veřejnosti k posluze.


¤


Hlubina Boží. - Člověk, jenž v Bohu hledá druha a přítele (ti v každé době scházejí), nemusí býti tvorem mdlého rozumu. Bůh jest odvěkým důvěrníkem v tragedii, jejímž hrdinou je každý z nás. Jsou možná lichváři a vrahové, kteří pravívaj íBohu: "Dej, Ó Pane, atse toto dílo moje zdaří!" Leč modlitba těchto padouchů neporušuje čestnosti ani radostnosti modlitby mé.


¤


Každá myšlenka již sama sebou jest obdařena nesmrtelným životem - jako člověk.
Každá - i člověkem - stvořená forma je nesmrtelná; nebot tvar je nezávislý na hmotě, a molekuly tvaru nevytvářejí.
Anekdoty o Emilu Douayovi a Konstantinu Guysovi, kterak ničili nebo spíše měli za to, že ničí svá díla.


¤


Je nemožno pročítati jakékoli noviny z kteréhokoli dne či měsíce nebo roku, abychom se neshledávali s doklady nejděsivější zvrácenosti člověka, a vedle hned s chválou nad chválu jeho poctivosti, dobroty, lásky k bližnímu, a s nejnehoráznějšími tvrzeními o pokroku a civilisaci.
Od první řádky do poslední noviny jako noviny jsou jediné pásmo děsu a hrůz. Války, zločiny, krádeže, smilstva, mučení, zločiny panovníků, zločiny národů, zločiny jednotlivcůopojení všeobecnou zesurovělo stí.
A tenhleten odporný aperitiv užívá civilisovaný člověk den co den k snídani! Tu na světě zločin prosakuje vším: novinami, zdí, i lidskou tváří.
Nechápu, jak čistá ruka může dotýkati se novin, aniž ztrne křečovitým odporem.


¤


Filosoficky prokázaná moc amuletu. Zorané lány, talismany, vzpomínky každého člověka.
Pojednání o mravní dynamice. O zázračné vlastnosti svátostí.
Už v mládíjsem byl mystického založení. Mé hovory s Bohem.


¤


O moci, jíž jsme ovládáni, o moci, jíž vládneme, o modlitbě a o víře.
Ježíšova mravní dynamika.
Renanovi připadá směšné, že Ježíš věří ve všemohoucnost modlitby a víry, i hmotnou dočista.
Nástroji této dynamické síly jsou svátosti. O ohavnosti tisku, velké překážce v rozvoji krásna.
Spískati takhle spiknutíčko na vyhubení židovské rasy!
Židé-bibliotekáři a svědci Vykoupení.

¤


Všichni ti páni paprdové, kteří ustavičně blábolí slova: nemravný, nemravnost, mravnost v umění a podobná taká blbství, ti všichni mi připomínají Lojzičku Villedieuovou, holku za pět franků, která mě doprovázela do Louvru (kde ještě nebyla jakživa); před nesmrtelnými sochami a obrazy začala se červenat, zakrývat si oči a co chvíli mě popotáhla za rukáv, jak prý se mohou veřejně vystavovat takové nestydatosti?
List z révy páně Nieuwerkerkovy.


¤


Aby se naplnil zákon vývoje, musil by každý oň usilovati: pokrok v lidstvu nastane totiž, teprve až se všichni jedinci vynasnaží kráčeti kupředu. Tímto předpokladem bylo by lze vyložiti totožnost dvou protichůdných pojmů, svobody vůle a předurčení osudem. - Nastane-li pokrok, jak řečeno, nejen že se oba dva tyto pojmy ztotožní, nýbrž totožné odevždy i byly. Totožnost jich osvědčuje dějepis - dějiny národů a jedinců.

Sonet, který stojí za opsání do Obnaženého srdce. Pak ještě báseň o Rolandovi.

Dnes v noci snil jsem o návratu Filidině.
A byla pěkná - jako dřív za oněch dní;
a zase lásku chtělo její zjevení -
jak Ixion já měl jsem oblak stisknout v klíně.

Když její nahý stín mi sklouzl do postele:
"Jsem zase tady, drahý Damone, jsem zpět!
A ještě krásnějši z těch krajů plných běd,
kde po odchodu trávím žiti celé.

Chci zase líbat nejhezčiho z milovníků.
chci s tebou zmírat prostřed objetí a vzlyků!"
Když takto zahrála si s ohněm mým:

"Jdu zpátky," děla, "sbohem, k mrtvým svým.
Jako ses chlubil, že jsi zmrhal tělo moje,
pochlub se, že i duše byla kořist tvoje!"

(Satyrský Parnas.)
Přeložil Ivan Slavík

Tento sonet napsal hádám Maynard; podle Malassise je od Théophila.


¤


Hygiena. Plány. - Čím více člověk chce, tím lépe chce.
Čím více člověk pracuje, tím lépe pracuje, a tím více se mu chce pracovati.
Čím více člověk plodí, tím plodnějším se stává.
Po hýření se cítívá člověk vždy osamělejší a opuštěnější.
Ve věcech, jež se týkaly ať duchovních sil, ať tělesnosti, vždy jsem měl pocit, že stojím nad bezednou propastí - nejenom propastí spánku, nýbrž i propastí činu, snu, vzpomínky, touhy, lítosti, výčitky, krásna, počtu atd.
Svou hysterii jsem pěstoval sradostíi úzkostí.
Mám nyní stálé závrati a dnes, 23.ledna 1862, dostal jsem divné výstražné znamení: bylo mi, jako by mě byla ovála peruť imbecility.


¤


Hygiena. Morálka. - Do Honfleuru! rychle, rychle, než klesnu ještě hloub!
Těch předtuch a znamení, jež mi dává Bůh, že je svrchovaný čas chopit se díla, přítomnou minutu pokládat za nejdůležitější ze všech minut a z denních muk svých - práce - učinit si stálou rozkoš!


¤


Hygiena. Chování. Morálka. - Každou minutou nás drtí pojem a smyslová představa času. A jsou jen dva prostředky, jak uniknouti tomuto upíru a zapomenouti naň: smyslná rozkoš a práce. Rozkoš ubíjí. Práce sílí. Volme!
Čím více užíváme jednoho prostředku, tím více si ošklivíme druhý.
Na čas člověk může zapomenouti jen tím, že ho zužitkuje.
Všecko se děje toliko povlovně.
De Maistre a Edgar Poe mě naučili uvažovati logicky.
Jen ta práce je dlouhá, kterou se neodvažujeme vůbec začíti; je z ní hotová můra.


¤


Hygiena. - Odkládá-li člověk svou práci. vydává se v nebezpečí, že ji neudělá nikdy, Otálí-li s návratem k víře, je v nebezpečenství věčného zatracení.
Čistočistě jen chuť k práci chybí, aby se člověk vykřesal ze všeho: z bídy, z nemoci i z černých myšlenek.


¤


Cenné zápisky. - V každý denní čas plň příkazy povinnosti a rozumu!
Kdybys každý den pracoval, byl by ti život snesitelnější. Pracuj bez ustání šest dní!
K vyhledání námětů Φαρµακοτρίβηςανηρ. (Seznam mých zálib.) Vždy - i v prose - bud básníkem!
Vytříbený sloh (není nad locus communis). Nejdříve začni, pak užívej logiky a analysy!
Hypothesa, ať jakákoli, měj svůj závěr!
Každodenní zběsilost najíti.
Hygiena. Chování. Morálka. - Dva díly. Dluhy (Ancelle).
Přátelé (matka, přátelé, já).
1000 franků tedy musí rozděliti se na dva díly po 500 francích, druhý díl na tři podíly.
V Honfleuru. - U spořádat a roztřídit veškeré své dopisy (2 dni) a všechny dluhy (2 dni). (Čtvermo: listy, dluhy, dloužky, přátelé.) Roztřídit rytiny (2 dni). Roztřídit zápisky (2 dni).


¤


Hygiena. Morálka. Chování. - Už je tuze pozdě možná!- Matka a Jana. - Ozdravěti láskou k bližnímu a povinností! - Janina nemoc. Matčino postonávání a její opuštěnost.
- Konati povinnost každý den a příští ponechati na vůli Boží.
- Jediný způsob, jak získati peníze: pracovati nezištně.
- Moudrost ve zkratce. Toaleta, modlitba, práce.
- Modlitba: láska k bližnímu, moudrosta síla.
- Lásky kdybych neměl, učiněn jsem měď zvučící aneb zvonec znějící.
Moje ponižování bylo důkazem milosti Boží.
- Skončilo období mého sobectví?
- Schopnost odpovídati potřebám jedné každé minuty - jedním slovem: přesnost - musí dozajista dojíti odměny.
"Neštěstí, jež na nás opět a opět doléhá, působí na duši jako stáří na tělo: člověk chabne a chátrá, až ulehne...
Z Prolongace životní lhůty zase našinec čerpá nejmladistvější bujarost; maje habaděj času, namlouvá si, čeho všeho ještě neužije, než se dnové jeho naplní.
Chateaubriand."


¤


Hygiena. Chování. Morálka. - Jana 300, matka 00, já 300, t.j. 800 měsíčně. Pracovat šest hodin, bez snídaně od rána do samého poledne. Dřít a dřít jako blázen. Uvidíme, jaký to bude mít výsledek. Což znamená, že svůj osud upínám na několikahodinovou nepřetržitou práci.
Všecko se dá napravit. Ještě je čas. Kdož ví, zda dokonce nové rozkoše... ? Dluhy: splaceny, sláva! Janino a matčino bohatství.
Radosti z uskutečn ění nějakého záměru jsem dosud nepoznal.
Moc utkvělé myšlenky, síla naděje. Zvyk plniti povinnost zapuzuje strach.
Člověk musí chtít snít a uměti snít. Vyvolání inspirace. Kouzelné umění. Hned se pustit do psaní! Já tuze uvažuji.
Práce - třeba i špatná, ale okamžitá, lepší je než snění.
Rada drobných volních aktů vydá řádný výsledek.
Každý ústupek vůle je ztrátou částečky podstaty. Jakým mrháním potom váhání! A posudme pak, jakého nezměrného konečného úsilí je zapotřebí, aby tolik škod bylo odčiněno!
Člověk, který se večer modlí, je setník, jenž rozestavuje stráže: může se oddat spánku.
Sny o smrti a zvláštní znamení.
Až dosud jsem se kochával svými vzpomínkami pouze sám; ve dvou je nutno těšiti se jimi! Z potěšení srdce učiniti vášnivou touhu.
Ježto chápu slavný život, pokládám se za schopna jej uskutečniti. O Jean-Jacquu!
Práce nevyhnutelně dává vznik dobrým návykům, střídmosti a cudnosti - čímž se zlepšuje zdraví, hmotné postavení, povlovný a stálý rozvoj duševní a láska člověka k člověku.
Ryba, studené koupele, sprchy, lišejník, občas i pastilky, jinak žádné sílicí proštředky!
126 gr islandského lišejníku, 260 gr cukru. Namoč lišejník na 12 - 15 hodin do dostatečného množství studené vody. Vodu potom slej, na mírném a pravidelném ohni svařuj lišejník ve dvou litrech vody tak dlouho, až zbude jen litr vody. Pěnu seber jen jednou. Pak vsyp do toho 260 gr cukru a nech zhoustnout na syrob. - Denně tři plné polévkové lžíce, ráno, v poledne a večer. Při příliš častých záchvatech lze bez obav dávky zvýšiti.


¤


Hygiena. Chování. Metoda. - Přísahám si, že ode dneška budu jako věčná životní pravidla zachovávati tato pravidla:
Ráno se pomodlím k Bohu - studnici vší síly a spravedlnosti, a k otci, Mařence a Poeovi - svým prostředníkům; vyprosím si na nich sílu potřebnou k vykonání všech svých povinností a pro matku moji život tak dlouhý, aby se potěšila nad mým napravením; budu pracovati celý den - nebo aspoň, pokud síly dovolí; důvěřovati budu v Boha, kterýž je spravedlivost sama, že se moje podnikání zdaří; každý večer budu opět modliti se a prositi Boha, aby matce a mně dopřál života a sil; veškerý svůj výdělek rozdělím na čtvero dílů (jeden pro běžnou potřebu, jeden pro věřitele, jeden pro přátele a jeden pro matku); budu poslušen zásad nejpřísnější střídmosti - z nichž prvníje: vystříhati se každého, každičkého sílicího prostředku.



Přeložil Jaroslav Fořt



Vysvětlivky:
Podnět k napsání tohoto privatissima daly Marginalie E. A. Poea, spřízněného bytostným založením i osudem s tvurcem Květa zla; u něho četl sugestivní příkaz napsati svatokrádežnou knihu drásavých a drtivých pravd nahého lidského srdce: "... Jenže napsati ji - v tom je ten háček! Toho se nikdo neodváží. Nikdo se neodváží napsati ji ani teď, ani v budoucnu! Papír se zkroutí a vzplane pří každém dotyku plamenného pera."
O svém úmyslu zpravuje matku v dopise z 1. dubna 1861: "Před sebevraždou mě uchránily jmenovitě dvě myšlenky, zdánlivě hodně dětinské: pomyšlení, že jest mou povinností odevzdati do Tvých rukou přesné záznamy o uplácení mých dluhu... a pak, příznávám, - že by bylo tuze kruté, skoncovati se životem, dříve než vydám alespoň svá díla kritická, když už bych se zřekl dramat, románu, i velké knihy, o níž už dvě léta sním a do níž bych nakupil všechny svoje vzteky a hněvy: Mé srdce obnažené.
Vyjde-li kdy tato kniha, věru že potuchne sláva Zpovědi J.J.! ... K vytvoření této jedinečné knihy byl bych si musil, na neštěstí, uschovati spousty dopisu, které mi lidé psávali, jež já však po dvacet let rozdával nebo pálil." A v jiném dopise, z 5. června 1863, polemisuje s matkou, polekanou i pohoršenou povážlivostmi a opovážlivostmi chystaného synova díla: "Samo sebou se rozumí, že to bude kniha plná záští! Matka, a dokonce i otčim budou arci respektováni. Vyprávěje však o své výchově, o vytváření svého myšlení a cítění, napořád hodlám zaurazňovati, že se cítím jakýmsi cizincem ve světě a jeho pachtění a kutění. Proti celé Francii obrátím svůj impertinentní talent! Mne nutká potřeba mstíti se - jako ušlého chodce potřeba se vykoupati... "Moje srdce obnažené" bude ovšem uveřejněno, teprve až získám obstojné jmění, jež by mi (bude-li třeba) umožnilo prchnouti z Francie."

"Paní z Mettemichů ... ": B. naráží na svůj článek O Richardu Wagnerovi a o Tannhauserovi (v Romantickém umění): "Dekret, jenž před nedávnem vrátil jistou svobodu novinám a veřejnému projevu, uvolnil přirozenou prudkost - dlouho potlačovanou - a ta pak jako vzteklé zvíře napadala každého, kdo se jí nachomýtl do cesty. A do cesty jí přišel Tannhauser, hraný před hlavou státu a přímo pod záštitou choti cizího vyslance. Jaká to skvělá příležitost! Po několik hodin se celé francouzské hlediště bavilo utrpením této ženy a paní Wagnerová sama - o kteréžto věci se méně ví - byla při jednom představení insultována."
"Historie Květů zla... " - měla býti napsána, mělo jí býti pod názvem Biografie Květů zla uvedeno definitivní vydání Baudelairova díla - leč nebyla napsána nikdy a náčrtky k ní zůstaly pouhými náčrtky; toho je nutno tím spíše litovati, že měla býti doprovázena pamětním spisem přátel-básníků, určeným soudu a usilujícím o napravení křivdy, spáchané z nechápání jedinečného básnického díla.
Jana: mulatka Jana Duvalová, básníkova milenka ("Cemá Venuše").; Edmond Auguste Téxier (1817-1887), šéfredaktor lllustration; Félix Toumachon Nadar (1820-191O), spisovatel, karikaturista, fotograf a aeronaut.






www.baudelaire.cz :: Since 2002 :: Based On Layout Designed By Danny Is On Fire Productions © 2006