Charles Baudelaire :: svět prokletého básníka :: Poezie a próza
Úvodní stránka  |  Poezie a próza  |  Život v datech  |  Galerie  |  Citáty a glosy  |  Téma Baudelaire  |  Odkazy
English version  |  Version Française

české překlady

Květy zla

Malé básně v próze

» Báseň o hašiši «

» I. Záliba v nekonečnu «
II. Co je hašiš
III. Serafinské divadlo
IV. Člověk Bůh
V. Mravní ponaučení

Fanfarlo

Důvěrný deník


originale française

Les fleurs du mal

Petits poemes en prose

La Fanfarlo


Baudelaire in English

The Flowers of Evil

Prose Poems

Fanfarlo




Navštivte

Malý koutek poezie

Malý koutek poezie


Baudelaire


Báseň o hašiši

    Next


I. Záliba v nekonečnu


Ti, kteří dovedou pozorovat sami sebe a udrží si své dojmy v paměti, ti, kteří si jako Hoffmann dovedli sestrojit duševní barometr, ti jistě na pozorovatelně své mysli zaznamenali doby krásného počasí, šťastné dny a rozkošnické chvíle. Jsou dny, kdy se člověk probudí a jeho duch je mladý a svěží. Sotva se jeho víčka zbaví spánku, který je sklížil, objeví se mu vnější svět v mohutném reliéfu, s podivuhodnou čistotou obrysů a podivuhodným množstvím barev. Duševní svět otevírá své širé perspektivy plné nových jasů. Člověk, kterému se tohoto blaženství dostalo, které se však tak málokdy dostavuje a brzy pomíjí cítí, že je více umělcem a že je zároveň i spravedlivější, zkrátka ušlechtilejší. Ale v tomto výjimečném stavu ducha i smyslů, který bez nadsázky mohu nazvat rajským, když jej porovnám s těžkými temnotami všedního, každodenního života, je nejzvláštnější to, že ho nezpůsobila žádná zcela zřejmá a jednoduše definovatelná příčina. Je to snad výsledek zdravé životosprávy a moudré diety? To je první možnost, která se našemu duchu nabízí, jsme ale nuceni přiznat, že se tento div, tento jakýsi zázrak, často objeví tak, jako by ho způsobila nějaká vyšší, neviditelná moc mimo člověka, a to poté, kdy jsme svých tělesných schopností zneužívali. Je to snad odměna za usilovné modlitby a duchovní horlivost? Je jisté, že neustálý vzlet touhy a vzepětí duševních sil k nebi by mělo být nejvhodnějším způsobem života, aby se takovéto
nadsmyslové, tak skvoucí a slavné zdraví utvořilo; ale co v tom vězí za absurdní zákon, že právě takovéto zdraví se někdy objeví
po hříšných orgiích obrazotvornosti a po sofistickém zneužívání rozumu, které se má k náležitému a rozumnému užívání asi tak jako krkolomné kousky ke zdravému tělocviku? A tak raději považuji tento abnormální stav za skutečnou milost, za kouzelné zrcadlo, ke kterému je člověk přizván, aby se v něm viděl krásný, totiž takový, jaký by měl a mohl být; za jakési andělské povzbuzení, za volání k řádu, pronesené zdvořilým způsobem. Dokonce i jistá spiritualistická škola, která má své představitele v Anglii a v Americe, pokládá nadpřirozené jevy, jako je zjevování se přízraků, strašidel atd., za projevy boží vůle, které se snaží probudit v lidské duši vzpomínku na neviditelnou existenci.


Ostatně tento kouzelný, zvláštní stav, kdy jsou všechny síly v rovnováze, kdy obrazotvornost je sice zázračně mohutná, ale nevleče za sebou náš smysl pro mravnost do nebezpečných dobrodružství, kdy vzácná senzibilita není mučena chorými nervy, které jsou obvyklými rádci zločinu nebo zoufalství, stav, kdy tento zázračný stav nemá předběžné příznaky, je nepředvídaný jako přízrak. Je to jakási návštěva, ale návštěva pouze občasná a kdybychom byli moudří, měli bychom z ní čerpat jistotu, že lepší život existuje, a naději, že ho dosáhneme, budeme-li denně cvičit svou vůli. V tomto rozjasnění mysli, v tom vytržení ducha i smyslů viděl určitě člověk všech dob nejvyšší blaho. Na mysli měl jen bezprostřední rozkoš a bez ohledu na to, že porušuje zákony svého těla, hledal v přírodních vědách, v lékárnictví, v nejhrubších nápojích i v nejjemnějších vůních, pod každých podnebím a za každé doby prostředky jak uniknout, byť jen na pár hodin, ze svého příbytku uplácaného z bláta, a jak praví autor Lazara: "uchvátit na chvíli ráj". Ano, i lidské neřesti, třebaže je pokládáme za tak hrozné, dokazují zálibu člověka v nekonečnu, i když jen
tím, že jsou tak rozšířené. Tato záliba si však často splete cestu. V přeneseném smyslu bychom mohli převzít lidové pořekadlo Všechny cesty vedou do Říma a uplatnit ho pro svět mravní. Vše vede k odměně, anebo k trestu, což jsou dvě formy věčnosti. Lidský duch oplývá vášněmi; má jich tolik, že by je mohl rozdávat, abych užil jiného triviálního úsloví, ale tento nešťastný duch, jehož přirozená zkaženost je stejně velká jako jeho náhlá, téměř neuvěřitelná schopnost křesťanské lásky a nejpříkřejších ctností, je pln paradoxů, které mu dovolují přebytků této překypující vášně užívat ke zlu. Nedochází mu, že se tím zaprodává celý. Zapomíná ve svém slepém zaujetí, že se měří s kýmsi chytřejším a silnějším, než je on sám, a že zlý duch chytí celou ruku, podáte-li mu jen prst. A tak tento viditelný vládce viditelné přírody (totiž člověk) si umínil, že si za pomoci lékárníka, použitím kvašených nápojů, vytvoří ráj, a podobá se tak bláznu, který vymění skutečný nábytek a skutečné zahrady za dekorace namalované na plátno a napnuté do rámů. Právě v tom, že se smysl pro nekonečno tak zvrhl, je dle mého názoru příčina všech hříšných výstředností, do sebe uzavřeného opojení literáta, který byl nucen v opiu hledat úlevu od bolestí těla a odkryl tak zdroj chorobných požitků, posléze pak svou jedinou životosprávu a jakési slunce svého duševního života, až došel k nejodpornějšímu opilství kdesi na předměstích, kde se s mozkem plným plamenů a slávy směšně válí v prachu ulice.


Mezi přípravky, které jsou nejschopnější vytvořit to, čemu říkám umělý Ideál - když ponecháme stranou tekutiny, které nás brzy doženou k tělesné zuřivosti a zdrtí duševní sílu, i vůně, jejichž bezuzdné užívání sice zjemňuje obrazotvornost, ale odčerpá postupně všechny duševní síly, - jsou hašiš a opium nejpůsobivějšími látkami. Jejich používání je nejpohodlnější a jsou nejsnáze k dostání. Analyzovat tajemné účinky a chorobné rozkoše, které tyto látky mohou vyvolat, nevyhnutelné tresty, které z jejich příliš dlouhého užívání plynou, a konečně i nemravnost, která vlastně spočívá v této honbě za klamným ideálem - to bude předmětem této studie.


0 opiu již byla napsána kniha, a to tak skvěle, z lékařského hlediska a zároveň i básnicky, že se neodvažuji ji nějak doplňovat. Spokojím se tedy s tím, že v jiné studii provedu rozbor této nedo-stižné knihy, která ani nebyla úplně do francouzštiny přeložena. Autor, znamenitý to muž mohutné a vzácné obrazotvornosti, který se nyní odmlčel a uchýlil do ústraní, se v ní odvážil s tragickou čistotou duše vylíčit všechny rozkoše i muka, které v opiu kdysi našel, a nejdramatičtější částí knihy je ta část, kde mluví o tom, jak nadlidské úsilí vůle musel vyvinout, aby unikl prokletí, kterému se sám nerozvážně zaslíbil.


Dnes budu mluvit pouze o hašiši a učiním tak dle četných a nadmíru podrobných zpráv, dle výtahů z poznámek, anebo dle výpovědí inteligentních lidí, kteří se mu dlouho oddávali. Sloučím však tyto různorodé doklady v jakousi monografii, a to tak, že za typ, který by se k těmto pokusům hodil, zvolím určitou duši, kterou konec konců nebude problém vyložit a definovat.











www.baudelaire.cz :: Since 2002 :: Based On Layout Designed By Danny Is On Fire Productions © 2006