Ale následující den! Strašný den! Všechny orgány skleslé, unavené, nervy ochablé, lechtání k pláči, nemůžete se věnovat souvislé práci a to vše vám dává kruté ponaučení, že jste hráli zakázanou hru. Ohyzdná lidská přirozenost, zbavená svého včerejšího osvětlení, se podobá truchlivým troskám, které zbývají po slavnosti. Obzvlášť vůle je zasažena, nejdrahocennější schopnost ze všech. Říká se, že hašiš nepůsobí tělesné obtíže, aspoň ne vážné, a je to skoro tak. Lze ale tvrdit, že člověk, který je neschopen činnosti a hodí se jen ke snění, je opravdu zdráv, i kdyby všechny jeho údy byly v dobrém stavu? Vždyť známe dostatečně lidskou povahu, abychom věděli, že člověk, který si lžičkou zavařeniny může okamžitě opatřit všechny nebeské i pozemské statky, nikdy si ani jejich tisícinu nedobude prací. Dovedete si představit stát, kde by se všichni občané opájeli hašišem? Jací by to byli občané! Jací bojovníci! Jací zákonodárci! I na Východě, kde je požívání hašiše natolik rozšířeno, jsou vlády, které pochopily, že je ho nutné vyplenit. Skutečně je člověku pod trestem úpadku a duševní smrti zakázáno hýbat základními podmínkami svého bytí a rušit rovnováhu mezi svými schopnostmi a prostředím, kde je jim osudem dáno se pohybovat, prostě, mařit své určení a nahrazovat je osudem jiného druhu. Vzpomeňme si na Melmotha, na ten podivuhodný symbol. Jeho děsné utrpení je nepoměrné k úžasným schopnostem, které smlouvou se satanem okamžitě získal, a prostředím, kde je coby tvor boží odsouzen žít. A nikdo z těch, které se snaží svést, mu tuto strašlivou výsadu nechce
za stejných podmínek odkoupit. Skutečně každý, kdo nepřijímá podmínky života, prodává svou duši. Lze lehce pochopit podobnost, která je mezi satanskými výtvory básníků a živými tvory, kteří se zaslíbili dráždidlům. Člověk chce být Bohem a hle, mocí nekontrolovatelného mravního zákona brzy klesne hlouběji, než je jeho skutečná přirozenost. Stává se duší, která rozprodává v malém sama sebe.


Balzac se nepochybně domníval, že není pro člověka větší hanba a pronikavější utrpení, než když se zřekne svobodné vůle. Viděl jsem ho jednou ve společnosti, kde se mluvilo o zázračných účincích hašiše. Poslouchal a vyptával se se zábavnou pozorností a živostí. Lidé, kteří ho znali, uhádnou, že se asi o věc zajímal. Ale myšlenka, že by měl myslet proti své vůli, ho silně zarážela. Podali mu davamesk; prozkoumal ho, čichl k němu a vrátil ho, aniž by se ho dotknut. Jeho výrazná tvář nenápadně prozrazovala boj mezi zvědavostí téměř dětinskou a odporem k tomu, že by se zřekl svobodné vůle. Láska k důstojnosti zvítězila. Opravdu není snadné si představit, že by se teoretik vůle, duševní blíženec Louise Lamberta, uvolil ztratit třeba jen částečku této drahocenné substance.


Přestože éter a chloroform prokázal lidem podivuhodné služby, zdá se mi, že z hlediska spiritualistní filosofie se stejné mravní znamení hanby hodí na všechny moderní vynálezy, které směřují k zmenšení lidské svobody a nevyhnutelné bolesti. S určitým obdivem jsem kdysi vyslechl paradoxní výrok jistého důstojníka, který mi vyprávěl o operaci francouzského generála, provedené v el-aghuatu, který při ní zemřel, přestože použili chloroformu. Ten generál byl velmi statečný člověk, ba co víc - patřil k lidem, na které se přirozeně hodí výraz: rytířský. "Nepotřeboval
chloroform," řekl mi důstojník, "ale oči celé armády a plukovní hudbu. Tak by ho snad byli zachránili!" Lékař nesdílel důstojníkův názor; ale polní kaplan by nepochybně takové city obdivoval.


Po všech těchto úvahách je opravdu zbytečné, abych dále zdůrazňoval, jak nemravný ráz má hašiš. Pokud ho přirovnám k sebevraždě, k pozvolné sebevraždě, k stále zakrvácené a stále nabroušené zbrani, žádný rozumný člověk nebude mít co namítat. Pokud ho přirovnám k čarodějnictví, k magii, které působí na hmotu za pomocí tajných léků, o jejichž podvrženosti nesvědčí nic lépe než právě jejich účinnost, kdy chtějí získat člověku zakázanou moc, anebo povolenou jen tomu, o kom bylo usouzeno, že je jí hoden, nebude mi žádný filosof toto přirovnání zazlívat.


Církev odsuzuje magii a čarodějnictví právě proto, že bojují proti úmyslům božím, že potlačují práci času a chtějí podmínky čistoty a mravnosti učinit zbytečnými; a protože církev považuje za oprávněné a pravé jen ty poklady, kterých bylo dobyto poctivým, vytrvalým snažením, nazýváme šejdířem hráče, který si našel způsob, jak hrát na jistou výhru. Jak pojmenujeme člověka, který si chce za trochu peněz koupit štěstí a genialitu? Právě v neomylnosti prostředku spočívá nemravnost prostředku, jako domnělá neomylnost magie jí právě vtiskává pekelné znamení. Je nutné dodávat, že hašiš, tak jako všechny samotu milující rozkoše, působí, že je jedinec lidem bez užitku a společnost je zbytečná pro jedince, protože ho bez přestání žene k tomu, aby se sám sobě obdivoval, a den co den ho vrhá ke světelné propasti, ve které obdivuje svou narcisovskou tvář?


Co kdyby aspoň člověk za cenu důstojnosti, za cenu počestnosti a svobodné vůle mohl čerpat z hašiše velká duševní dobrodiní, učinit z něj jakýsi stroj na myšlení, vydatný nástroj?


Takovou otázku jsem slýchal často a odpovím na ni. Předně hašiš, jak jsem obšírně vysvětlil, neodhalí člověku nic jiného než jeho samého. Je pravda, že je člověk takřka povýšen na třetí a vybuzen do krajnosti, a protože je stejně tak jisté, že upomínka na domy přetrvá orgii, nevypadala by naděje takových utilitaristů na první pohled zcela bezdůvodně. Ale poprosím je, aby dbali na to, že myšlenky, od kterých si slibují tak velký zisk, nejsou ve skutečnosti tak krásné, jak se zdají ve svém chvilkovém přestrojení, kdy jsou zaobaleny do kouzelného pozlátka. Drží se spíš země než nebe a velkou část své krásy dluží rozbouření nervů a dychtivosti, s jakou se na ně člověk vrhá. Za druhé je tato naděje bludný kruh; když na okamžik připustíme, že hašiš dává nebo aspoň zvyšuje genialitu - zapomínají ale, že je v povaze hašiše oslabovat vůli a že tedy hašiš, co na jedné straně dá, to na druhé ubere, totiž že dá obrazotvornost, ale ne schopnost ji využít. A nakonec, pokud budeme předpokládat, že by se vyskytl člověk dostatečně chytrý a silný, aby se této alternativě dovedl vyhnout, musíme mít na zřeteli jiné, osudné a strašlivé nebezpečí, které v sobě mají všechny návyky. Každý zvyk se brzy změní v nutnost. Kdo se bude utíkat k droze pro myšlenky, nedokáže za chvíli myslet bez drogy. Dovedete si představit hrozný osud člověka, jehož ochromená obraznost by už nedokázala pracovat bez pomoci hašiše nebo opia?


Při filosofických studiích má lidský duch napodobit běh hvězd a sledovat křivku, která jej přivede zase k bodu, z něhož vyšel. Dělat závěry znamená uzavírat kružnici. Na začátku jsem mluvil o podivuhodném stavu, do něhož bývá někdy lidská duše uvržena jakoby jakousi zvláštní milostí; pověděl jsem, že neustále dychtí v sobě rozněcovat své naděje a povznášet se k nekonečnu a že
proto jevil ve všech zemích a za všech dob zběsilou zálibu pro všechny látky, byť i nebezpečné, které když vznítily jeho osobnost, dokázaly mu na okamžik vykouzlit před očima onen příležitostný ráj, předmět všech jeho tužeb, a konečně že ten opovážlivý duch, aniž by o tom věděl, dorazí až k peklu a i tím dává důkaz o své původní velikostí. Ale člověk není tak opuštěn, tak zbaven počestných prostředků k dosažení nebes, aby se musel obracet k pomoci léků a k čarodějnictví; nemá zapotřebí prodávat svou duši, aby mohl zaplatit opojné laskání a přátelství hurisek. K čemu je ráj, který si koupíme za cenu věčné spásy? Představuji si, že muž (který spíš, bráhman či básník, nebo křesťanský filosof) stojí na strmém Olympu spirituality; kolem něho Musy Raffaelovy nebo Mantegnovy, aby jej odměnily za dlouhé posty a neúnavné modlitby, vymýšlejí si nejušlechtilejší tance a hledí na něj nejsladšíma očima a s nejzářivějšími úsměvy; božský Apollon, pán všeho vědění (co na tom, zda Apollon Fracavillův, Albrechta Diirera, Goltziův či kohokoliv jiného? Což není jediný Apollon pro všechny, kdo toho zasluhují?) hladí smyčcem nejznělejší struny. Dole, na úpatí hory, v trní a blátě, dav smrtelníků, hejno helotů dělá, jako by se šklebili rozkoší, a vydávají řev, který jim působí pálící jed; a zarmoucený básník si říká: "Ti nešťastníci se nepostili, nemodlili, nechtěli se vykoupit prací a jen hledají v černé magii prostředky, aby se mohli rázem povznést k nadpřirozenému bytí. Magie je ohlupuje a rozsvěcí jim klamné štěstí a klamné světlo; my však, básníci a filosofové, obrodili jsme svou duši nepřetržitou prací a rozjímáním; neúnavným cvičením vůle a stálou ušlechtilostí snah jsme stvořili pro sebe zahradu pravé krásy, v důvěře ve slova, že víra hory přenáší, jsme vykonali jediný zázrak, ke kterému nám bůh udělil svolení!°