Není každému dáno koupat se v množství: těšit se z davu jest umění; a jen ten může na útraty lidského pokolení hýřit životní silou, jemuž sudička vdechla v kolébku náklonnost k přestrojení a k přetvářce, nenávist k bydlišti a vášeň k cestování.
Množství, samota: termíny souznačné a zaměnitelné pro činného a plodného básníka. Kdo nedovede zalidnit svou samotu, nedovede býti sám ani v hlučném davu.
Básník těší se té skvostné výsadě, že může podle libosti být i sebou samým i jiným. Jako ony bloudící duše, jež hledají tělo, vstupuje, kdykoli chce, v osobnost každého. Pro něho jediného vše je volné; a zdá--li se, že některá místa jsou pro něho zavřena, to proto, že v jeho očích nestojí za to, aby je navštívil.
Ten, jenž se prochází sám a zamyšlen, saje zvláštní opojení z tohoto vesmírného obcování. Ten jenž snadno splyne s davem, pozná zimničné rozkoše, jež provždy zůstanou nepřístupnými egoistovi, uzavřenému jako kufr, a lenochu, schoulenému v sebe jako měkkýš. Přijímá za svá všechna povolání, všecky radosti, všechny bědy, které mu okolnost poskytuje.
To, co lidé jmenují láskou, je velmi malé, velmi omezené a slaboučké v porovnání s touto nevyslovitelnou orgií, s touto svatou prostitucí duše, jež se dává celá, se svou poesií i milosrdenstvím nepředvídanému, jež se zjeví, neznámému, jež jde mimo.
Je dobře poučit někdy šťastné tohoto světa, a kdyby to bylo jen proto, aby se ponížila na okamžik jejich hloupá pýcha, že jsou vyšší štěstí než štěstí jejich, větší a rafinovanější. Zakladatelé kolonií, pastýři národů, misionáři, vyhnaní na konec světa, znají nepochybně něco z těchto tajemných opojení; a uprostřed veliké rodiny, již jejich duch si vytvořil, se asi leckdy smějí těm, kteří je litují pro jejich osud tak bouřlivý a jejich život tak čistý.