Jakýsi strašně ohyzdný člověk vejde a dívá se na sebe do zrcadla.
"Proč hledíte na sebe do zrcadla, vždyť nemůžete se tam vidět, aniž byste byl zarmoucen?"
Ten strašně ohyzdný člověk mi odpovídá:
"Pane, podle nesmrtelných zásad z devětaosmdesátého všichni lidé mají stejná práva; tedy i já mám právo dívat se do zrcadla; zda s radostí či nelibostí -- to je věcí jen mého svědomí."
Ve jménu zdravého rozumu měl jsem nepochybně pravdu já; ale ze stanoviska zákona on nebyl v neprávu.