Charles Baudelaire :: svět prokletého básníka :: Poezie a próza
Úvodní stránka  |  Poezie a próza  |  Život v datech  |  Galerie  |  Citáty a glosy  |  Téma Baudelaire  |  Odkazy
English version  |  Version Française

české překlady

Květy zla

» Malé básně v próze «

Arsenu Houssayovi
I. Cizinec
II. Zoufání stařeny
III. Umělcovo confiteor
IV. Vtipkář
V. Dvojitá komnata
VI. Každý svou chiméru
VII. Blázen a Venuše
VIII. Pes a flakon
IX. Špatný sklenář
X. O jedné hodině zrána
XI. Divá žena a můj miláček
XII. Davy
XIII. Vdovy
XIV. Starý komediant
XV. Koláč
XVI. Hodiny
XVII. Hemisféra ve vlasu
XVIII. Vyzvání k cestě
XIX. Hračka chudého
XX. Dary víl
XXI. Pokušení čili Eros, Plautus a sláva
XXII. Soumrak
XXIII. Samota
XXIV. Záměry
XXV. Krásná Dorothea
XXVI. Oči chudých
XXVII. Heroická smrt
XXVIII. Falešný peníz
XXIX. Velkomyslný hráč
XXX. Šňůra - Eduardu Manetovi
XXXI. Náklonosti
XXXII. Thyrsus - Ferenci Lisztovi
XXXIII. Opíjejte se!
XXXIV. Již!
XXXV. Okna
XXXVI. Touha malovat
XXXVII. Dobrodiní luny
XXXVIII. Která je ta pravá?
XXXIX. Ušlechtilý oř
XL. Zrcadlo
XLI. Přístav
XLII. Portréty milenek
XLIII. Galantní střelec
XLIV. Polévka a oblaka
XLV. Střelnice a hřbitov
XLVI. Ztráta aureoly
XLVII. Slečna Bistouri
XLVIII. Any where out of the world - Kdekoli mimo svět
» XLIX. Zabíjejme chudáky! «
L. Dobří psi - Panu Josephu Stevensovi
Epilog

Báseň o hašiši

Fanfarlo

Důvěrný deník


originale française

Les fleurs du mal

Petits poemes en prose

La Fanfarlo


Baudelaire in English

The Flowers of Evil

Prose Poems

Fanfarlo




Navštivte

Malý koutek poezie

Malý koutek poezie


Baudelaire


Malé básně v próze

Previous    Next


XLIX. Zabíjejme chudáky!


Po čtrnáct dní jsem nevyšel ze své světnice a obklopil jsem se knihami, jež právě v tu dobu byly v módě (je tomu šestnáct nebo sedmnáct let); míním knihy, v nichž se jedná o tom, kterak učinit národy ve čtyřiadvaceti hodinách moudrými, šťastnými a bohatými. Strávil jsem teď -- chci říci spolykal jsem -- všecky výpotky všech podnikatelů obecného blaha -- těch, kteří radí chudákům, aby se stali otroky, i těch, kteří je přesvědčují, že jsou všichni sesazenými králi. Nikoho nepřekvapí že jsem tehdy byl v duševním stavu hraničícím se závratí nebo zpitomělostí.
Zdálo se mi jen, že, uchýliv se na dno svého intelektu, cítím temný zárodek myšlenky, vyšší než všecky ty babské formulky, jichž slovník jsem nedávno prohlédl. Ale bylo to jen jakési ponětí o myšlence, něco nekonečně neurčitého.
A vyšel jsem z domu s velikou žízní. Neboť vášnivá záliba ve špatné četbě budí přiměřenou potřebu zdravého vzduchu a občerstvujících prostředků.
Když jsem vstupoval do krčmy, jakýsi žebrák mi nastavil klobouk s jedním z oněch nezapomenutelných pohledů, jež by povalily trůny, kdyby duch mohl pohnout látkou a kdyby hrozny zrály pohledem magnetizérovým.
Zároveň zaslechl jsem jakýsi hlas, jenž mi šeptal do ucha, hlas, jejž jsem dobře poznal: byl to hlas dobrého Anděla nebo dobrého Démona, jenž mě všude provází. Když Sokrates měl svého dobrého Démona, proč bych já neměl svého dobrého Anděla a proč by se mi nemohlo dostat té cti, obdržet svůj patent na bláznovství, podepsaný bystrým Lélutem a moudrým Baillargerem?
Mezi Démonem Sokratovým a mým je ten rozdíl, že Démon Sokratův se mu projevoval jen tím, že mu zbraňoval, varoval, odvracel, kdežto můj ráčí radit, sugerovat, přemlouvat. Chudák Sokrates, měl jen Démona zbraňovatele; můj je veliký utvrzovatel, můj je Démon činu nebo Démon boje.
Nuže jeho hlas mi našeptával toto: "Jen ten se vyrovná druhému, kdo to dokáže, a jen ten je hoden svobody, kdo si ji dovede dobýt."
Bezprostředně na to vrhl jsem se na žebráka. Jedinou ranou pěstí jsem jej udeřil do oka, takže ve vteřině bylo velké jako míč. Přerazil jsem si nehet, vyraziv mu dva zuby, a poněvadž, jsa od narození drobný a cvičiv se málo v boxování, necítil jsem se dosti silným, abych rychle ubil toho starce, popadl jsem ho jednou rukou za límec kabátu, druhou chytil jsem jej za chřtán a jal jsem se silně tlouci jeho hlavou o zeď. Musím se přiznat, že jsem napřed jediným mrknutím přehlédl okolí a zjistil, že v této opuštěné končině jsem pro dosti dlouhou dobu mimo dosah policejní stráže.
Povaliv potom toho zesláblého šedesátníka kopnutím do zad,. dosti silným, aby mu přerazilo hřbet, uchopil jsem tlustou větev stromu, která visela až na zem, a bušil jsem do něho s tvrdošíjnou energií kuchařů, kterým jde o to, aby beefsteak změkl.
Náhle -- jaký div! jakou rozkoš cítí filosof, shledávaje, že jeho theorie je výtečná! -- Viděl jsem, kterak ten starý kostlivec se obrátil a vztyčil s energií, jíž bych nebyl nikdy tušil v tak neobyčejně rozviklaném stroji, a s pohledem plným záští, jenž se zdál dobrým znamením, ten zchátralý tulák vrhl se na mne, udeřil mě mezi oči, vyrazil mi čtyři zuby a touž větví mi důkladně napráskal.
Svým energickým léčením vrátil jsem mu hrdost a život. Potom dával jsem mu posunky najevo, že považuji tuto diskusi za ukončenou.
A vstávaje se zadostiučiněním sofisty z portiku, řekl jsem: Pane, jsme si rovni, prokažte mi čest a sdílejte se mnou mou tobolku. Vzpomeňte si, jste-li opravdu lidumilem, že máte provádět na všech svých soudruzích, budou-li vás žádat o almužnu, theorii, již zkoušet na vašem hřbetě bylo mi bolestno.
Přísahal mi, že mou theorii pochopil a že uposlechne mé rady.








www.baudelaire.cz :: Since 2002 :: Based On Layout Designed By Danny Is On Fire Productions © 2006