Klid v srdci, na vrch vyšel jsem nad městem čnící,
Odkud je celé zřít, jak v šíř se táhne, v dál,
Peklo i očistec, hampejzy, nemocnici,

Vší obludnosti květ kde bujně rozkvétal.
Ty víš, ó Satane, mé bídě panující,
Že nepřišel jsem tam, bych planě naříkal:

Jak chlípník zestárlý svou starou milostnicí
Nevěstkou obrovskou já spíjet se chtěl,
Svým kouzlem pekelným mne věčně zmlazující.

Ať v ranních přikrývkách jsem těžce spát tě zřel
Šeré a chraptivé, ať zlatem ovroubený
Tvůj závoj večerní tě pyšně ovíjel.

Vždy mám tě, mrzké veleměsto, rád! Tak, lehké ženy
A lotři, přečasto rozkoše skýtáte,
Jež profánnímu davu navždy odepřeny!