Charles Baudelaire :: svět prokletého básníka :: Poezie a próza
Úvodní stránka  |  Poezie a próza  |  Život v datech  |  Galerie  |  Citáty a glosy  |  Téma Baudelaire  |  Odkazy
English version  |  Version Française

české překlady

Květy zla

» Malé básně v próze «

Arsenu Houssayovi
I. Cizinec
II. Zoufání stařeny
III. Umělcovo confiteor
IV. Vtipkář
V. Dvojitá komnata
VI. Každý svou chiméru
VII. Blázen a Venuše
VIII. Pes a flakon
IX. Špatný sklenář
X. O jedné hodině zrána
XI. Divá žena a můj miláček
XII. Davy
XIII. Vdovy
XIV. Starý komediant
XV. Koláč
XVI. Hodiny
XVII. Hemisféra ve vlasu
XVIII. Vyzvání k cestě
XIX. Hračka chudého
XX. Dary víl
XXI. Pokušení čili Eros, Plautus a sláva
XXII. Soumrak
XXIII. Samota
XXIV. Záměry
XXV. Krásná Dorothea
» XXVI. Oči chudých «
XXVII. Heroická smrt
XXVIII. Falešný peníz
XXIX. Velkomyslný hráč
XXX. Šňůra - Eduardu Manetovi
XXXI. Náklonosti
XXXII. Thyrsus - Ferenci Lisztovi
XXXIII. Opíjejte se!
XXXIV. Již!
XXXV. Okna
XXXVI. Touha malovat
XXXVII. Dobrodiní luny
XXXVIII. Která je ta pravá?
XXXIX. Ušlechtilý oř
XL. Zrcadlo
XLI. Přístav
XLII. Portréty milenek
XLIII. Galantní střelec
XLIV. Polévka a oblaka
XLV. Střelnice a hřbitov
XLVI. Ztráta aureoly
XLVII. Slečna Bistouri
XLVIII. Any where out of the world - Kdekoli mimo svět
XLIX. Zabíjejme chudáky!
L. Dobří psi - Panu Josephu Stevensovi
Epilog

Báseň o hašiši

Fanfarlo

Důvěrný deník


originale française

Les fleurs du mal

Petits poemes en prose

La Fanfarlo


Baudelaire in English

The Flowers of Evil

Prose Poems

Fanfarlo




Navštivte

Malý koutek poezie

Malý koutek poezie


Baudelaire


Malé básně v próze

Previous    Next


XXVI. Oči chudých


Ah! vy chcete vědět, proč vás dnes nenávidím. Vám bude nejspíše méně snadno to pochopit než mně vám to vysvětlit; neboť jste, myslím, nejkrásnější příklad ženské nedovtipnosti, jaký lze vůbec najít.
Strávili jsme spolu dlouhý den, jež se mi zdál krátkým. Slíbili jsme si ovšem, že všechny naše myšlenky nám budou oběma společné a že duše nás obou od nynějška splynou v jedinou; -- sen, v němž celkem vzato není nic originálního, leda to, že byl sněn všemi lidmi, nikým však uskutečněn.
Večer, když jste byla trochu znavena, zachtělo se vám usednout před novou kavárnou, tvořící nároží nového boulevardu, jenž, ač ještě pln rumu, ukazoval již slavnostně svou nedokončenou nádheru. Kavárna zářila. Ba i plyn plýtval vším žárem prvního rozžehnutí a osvětloval ze všech sil stěny, oslepující bělostí, oslňující hlatě zrcadel, zlato lišt a rohů, pážata s buclatými tvářemi tažená smečkou psů, dámy, usmívající se na sokola, který jim seděl na ruce, nymfy a bohyně, nesoucí na hlavě ovoce, paštiky a zvěřinu, Heby a Ganymedy, podávající vztaženou paží malou amforu na čaj nebo dvojbarevný obelisk různých zmrzlin: celou historii a celou mytologii ve službě labužnictví.
Právě před námi na ulici stál jakýsi dobrý muž, asi čtyřicátník, s umdlenou tváří, s prošedivělým vousem, jenž držel za ruku malého hocha a na druhé ruce nesl malou bytost, ještě příliš slabou, aby mohla chodit. Zastával místo chůvy a vyšel s dětmi, aby užily večerního vzduchu. Všichni v hadrech. Ty tři tváře byly neobyčejně vážné, a těch šest očí pozorovalo novou kavárnu s obdivem stejně velkým, ale podle věků různě odstíněným.
Oči otcovy pravily: "To je krása, to je krása! Člověk by řekl, že všechno zlato ubohého světa sešlo se na tyto zdi." Oči hošíkovy pravily: "Je to krása! Je to krása! Leč to je dům, kam smějí vstoupit jen lidé, kteří nejsou jako my." A oči nejmenšího -- ty byly příliš oslněny, aby mohly vyjadřovat něco jiného, než tupou a hlubokou radost.
Chansonnieři říkají, že zábava činí duši dobrou a že zjemňuje srdce. Píseň měla pravdu toho večera, pokud se týkalo mne. Nejenže jsem byl dojat touto rodinou očí, ale styděl jsem se poněkud za naše láhve a sklenice, větší než naše žízeň; obrátil jsem oči k vašim, má lásko, abych v nich četl svou myšlenku; pohroužil jsem se do vašich očí tak krásných a tak bizarně sladkých, do vašich zelených očí, jež obývá Rozmar a jež inspiruje Luna, když tu jste mi řekla: "Ti lidé jsou nesnesitelní se svýma očima otevřenýma jako vrata! Nemohl byste požádat kavárníka, aby je odstranil?"
Tak je těžko si porozumět, můj anděli, a tak nesdělitelná je myšlenka, i mezi lidmi, kteří se milují!








www.baudelaire.cz :: Since 2002 :: Based On Layout Designed By Danny Is On Fire Productions © 2006