Charles Baudelaire :: svět prokletého básníka :: Poezie a próza
Úvodní stránka  |  Poezie a próza  |  Život v datech  |  Galerie  |  Citáty a glosy  |  Téma Baudelaire  |  Odkazy
English version  |  Version Française

české překlady

Květy zla

» Malé básně v próze «

Arsenu Houssayovi
I. Cizinec
II. Zoufání stařeny
III. Umělcovo confiteor
IV. Vtipkář
V. Dvojitá komnata
VI. Každý svou chiméru
VII. Blázen a Venuše
VIII. Pes a flakon
IX. Špatný sklenář
X. O jedné hodině zrána
XI. Divá žena a můj miláček
XII. Davy
XIII. Vdovy
XIV. Starý komediant
XV. Koláč
XVI. Hodiny
XVII. Hemisféra ve vlasu
XVIII. Vyzvání k cestě
XIX. Hračka chudého
XX. Dary víl
XXI. Pokušení čili Eros, Plautus a sláva
XXII. Soumrak
XXIII. Samota
XXIV. Záměry
XXV. Krásná Dorothea
XXVI. Oči chudých
XXVII. Heroická smrt
XXVIII. Falešný peníz
XXIX. Velkomyslný hráč
XXX. Šňůra - Eduardu Manetovi
XXXI. Náklonosti
XXXII. Thyrsus - Ferenci Lisztovi
XXXIII. Opíjejte se!
XXXIV. Již!
XXXV. Okna
XXXVI. Touha malovat
XXXVII. Dobrodiní luny
XXXVIII. Která je ta pravá?
XXXIX. Ušlechtilý oř
XL. Zrcadlo
XLI. Přístav
XLII. Portréty milenek
» XLIII. Galantní střelec «
XLIV. Polévka a oblaka
XLV. Střelnice a hřbitov
XLVI. Ztráta aureoly
XLVII. Slečna Bistouri
XLVIII. Any where out of the world - Kdekoli mimo svět
XLIX. Zabíjejme chudáky!
L. Dobří psi - Panu Josephu Stevensovi
Epilog

Báseň o hašiši

Fanfarlo

Důvěrný deník


originale française

Les fleurs du mal

Petits poemes en prose

La Fanfarlo


Baudelaire in English

The Flowers of Evil

Prose Poems

Fanfarlo




Navštivte

Malý koutek poezie

Malý koutek poezie


Baudelaire


Malé básně v próze

Previous    Next


XLIII. Galantní střelec


Když povoz jel lesíkem, dal zastavit u střelnice, řka, že by mu bylo příjemno vypálit několik ran, aby zabil Čas. Což není to nejobyčejnějším zaměstnáním každého, zabíjet tu obludu? -- A nabídl galantně rámě své drahé, rozkošné a prokleté ženě, jíž děkoval za tolik rozkoše, za tolik bolesti a snad i za velkou část svého genia.
Několik kulí padlo daleko od určeného cíle; ba jedna z nich se zaryla do stropu; a když to rozkošné stvoření se blouznivě smálo a vysmívalo neobratnosti svého manžela, obrátil se náhle k ní a pravil: "Dívejte se na tu loutku, tamhle, napravo, která má nos vzhůru a tváří se tak vznešeně. Nuže, andílku, já si myslím, že jste to vy." A zavřel oči a stiskl spoušť. Loutce byla doslova uražena hlava.
Tu, kloně se k své drahé rozkošné a své prokleté ženě, k své Muse, před níž není vyhnutí a jež nezná slitování, a líbaje jí uctivě ruku dodal: "Ach, můj drahý anděli, jak vám děkuji za svou obratnost!"








www.baudelaire.cz :: Since 2002 :: Based On Layout Designed By Danny Is On Fire Productions © 2006