Dovol, abych dlouho, dlouho vdechoval vůni tvých vlasů, abych v ně nořil celý svůj obličej, jako žíznivý v pramenitou vodu, abych jimi pohrával rukou, jako vonným šátkem, abych rozvířil vzduchem vzpomínky.
Kdybys tak mohla vědět vše, co vidím! Vše co cítím, vše, co slyším ve tvých vlasech! Má duše cestuje při vůni, jako duše jiných lidí při hudbě.
V tvých vlasech se tají celý sen, plný plachtoví a stěžňoví; tají se v nich velká moře, jejichž monzuny mě unášejí v rozkošné podnebí, kde prostor je modřejší a hlubší, kde atmosféra je prosycena vůní ovoce, listí a lidské pleti.
V oceánu tvých vlasů vidím nejasně přístav hemžící se melancholickými zpěvy, bujarými lidmi všech národností a loděmi všech tvarů, vykrajujícími své jemné a složité architektury na nesmírné obloze, kde si hoví věčné teplo.
V laskání tvého vlasu nalézám znovu nyvost dlouhých hodin ztrávených na pohovce, v kajutě krásné lodi, kolébaných nepozorovatelným houpáním přístavu, mezi květináči a občerstvujícími vázami.
V ohnisku tvého vlasu vdychuji vůni tabáku, smíšeného s opiem a cukrem; v noci tvého vlasu zřím, jak odráží se nekonečnost tropického azuru; na prachově měkkých březích tvého vlasu spíjím se vůněmi složených z dehtu, pižma a kokosového oleje.
Dovol mi dlouho kousat tvé těžké a černé vrkoče. Když hryžu tvé pružné, vzdorné vlasy, zdá se mi, že jím vzpomínky.