Přístav jest rozkošný útulek pro duši unavenou zápasy života. Rozpětí nebes, pohyblivá architektura oblaků, měnivé zbarvení moře, jiskření majáků jsou prismatem, kupodivu schopným bavit oči a nikdy neunavovat. Svižné formy lodí se složitým lanovím, jež vlny uvádí v harmonické houpání, udržují v duši dojem rytmu a krásy. A pak, přede vším, je v tom jakási tajemná a aristokratická rozkoš pro toho, kdo nemá již ani zvědavosti ani ctižádosti, když, leže na vyhlídce nebo odpočívaje na molu, pozoruje všechny ty pohyby těch, kteří odjíždějí, a těch, kteří se vracejí, těch, kteří mají ještě sílu chtít, touhu cestovat nebo se obohacovat.