Charles Baudelaire o narkomanii napsal:

"Člověk, který se dlouho oddával opiu nebo hašiši a který, ač zesláblý svým otrockým návykem, přece našel potřebnou sílu, aby se ho zbavil, mi připadá jako uprchlý vězeň. Budí ve mě větší obdiv než člověk opatrný, který nikdy neklesl, protože se vždy pečlivě vyhýbal pokušení."

   Projevil se ve své podstatě jako tolerantní moralista, stejně jako jeho obdivovatel Edouard Manet, také odsuzovaný za nemorálnosti a přitom v hloubi duše snad ještě měšťáčtější než romantičtější Baudelaire.

   Evropané znají hašiš od středověku. Je charakteristické, že slovo l'assassin, označující vraha, má svůj původ právě v hašiši. V Čechách však ze stejného základu vznikla spíše dobrácká nadávka, běžná ve 20. a 30.letech: "Ty hašašíro!". Národní povaha se nezapře: Francouzi mají úkladného vraha, my - hašašíru. To však nic nemění na tom, že hašiš není pro člověka s nevyzkoušenou vůlí dobrým předmětem k experimentování. Pro ty ostatní platí Baudelairova rada:

"Každá dokonalá prostopášnost potřebuje dokonalé volno."

Opatřit si jej stává se dnes složitějším než sehnat pověstnou trávu.