Charles Baudelaire :: svět prokletého básníka :: téma Baudelaire
Úvodní stránka  |  Poezie a próza  |  Život v datech  |  Galerie  |  Citáty a glosy  |  Téma Baudelaire  |  Odkazy

Hořké propasti
Jan M. Tomeš
část prvá
část druhá
část třetí
část čtvrtá

Charles Baudelaire a jeho čestí překladatelé
Jiří Pelán
část prvá
část druhá

Moralistův hašiš
Nikolaj Savický
část prvá
část druhá
část třetí

Charles Baudelaire
Gustav Francl
Ch.Baudelaire

Charles Baudelaire
Jaroslav Vrchlický
úvodní slovo
Výboru z Květů zla
1927


Čas je hráč
Vladimír Mikeš
část prvá
část druhá
část třetí
část čtvrtá
část pátá

Baudelaire v Čechách
Vladimír Mikeš
» Baudelaire v Čechách «

Několik 'Prokletých básníků'
čili příspěvek k tématu
Básník a společnost
F.X.Šalda
část prvá
část druhá
část třetí
část čtvrtá

Charles Baudelaire
Théophile Gautier
část prvá
část druhá
část třetí
část čtvrtá



Navštivte

Malý koutek poezie

Malý koutek poezie


Baudelaire


Baudelaire v Čechách - Baudelaire v Čechách
Vladimír Mikeš

   Baudelairova poezie proniká k nám poměrně brzy. První dva překlady básní Vodotrysk a Duše vína uveřejňuje Jaroslav Vrchlický v Lumíru roku 1875 a Baudelaira zařazuje také do své antologie Poezie francouzská nové doby (1877). Roku 1895 vydává ve spolupráci s Jaroslavem Gollem ve Sborníku světové poezie výbor z Květů zla, který obsahuje asi třetinu básní sbírky. (Z téhož roku je Šaldova kritická studie K překladu Baudelaira, "otce všeho nejvzácnějšího i nejzvrhlejšího"; Šalda překlad odmítá, hřeší podle něho "nepochopením dikce, rozbahněním jí falešným rétorismem". Také Arnošt Procházka a Jiří Karásek ze Lvovic překlad odmítají. Zvláště Šaldovy soudy se Vrchlického bolestně dotkly: " ... Nechci mimo hotové již věci dále psáti víc aniž publikovati.") Vrchlického a Gollův výbor vyšel potom v druhém, nezměněném vydání roku 1927.

   České dekadenty uchvacovala na Baudelairovi "odvaha učinit ze svého života peklo". Emanuel z Lešehradu zařadil své první překlady Baudelaira do své antologie Moderní lyrika francouzská (1902) a nato do antologie Souhvězdí (1908). Přeložil 11 básní, několik textů z Malých básní v próze a doplnil je úryvky z Intimních deníků. K překladům veršů se ještě vrátil v 30. letech a některé z nich přepracoval.

   Arnošt Procházka do své dvousvazkové antologie Cizí básníci (1916 a 1919) zařadil 18 Baudelairových básní.

   Jaroslav Haasz vydal své překlady ve Sborníku světové poezie roku 1919 jako doplněk překladů Jaroslava Vrchlického a Jaroslava Golla, český čtenář tak poprvé dostal do rukou úplný překlad Květů zla, v němž jsou navíc básně řazeny v jejich původní posloupnosti.

   Roku 1921 uveřejnil překlad šesti Baudelairových básní v časopise Lumír Viktor Dyk. Báseň Zapření sv. Petra vydal už předtím v Topičově sborníku 4 (1916-17) a Sen zvědavcův v Topičově sborníku 8 (1920 až 21), Dykovy překlady se již namnoze přibližily adekvátnímu tlumočení jak po stránce výrazu, tak po stránce rytmické.

   Karel Čapek ve Francouzské poezii nové doby (1920) otiskl překlad čtyř Baudelairových sonetů, v druhém vydání, roku 1936, k nim přibyla ještě Cesta. Čapkovy překlady znamenají mezník v tlumočení Baudelairovy poezie. Od dvacátých let našeho stoleti zájem o Baudelaira vzrůstá.

   Zdeněk Kalista vydal několik Baudelairových sonetů v bibliofilské edici Triptych roku 1930.

   Roku 1931 dokončuje překlady Splinu a ideálu Vítězslav Nezval, celek však vyjde až po Nezvalově smrti roku 1964 v Mladé frontě pod názvem Květy zla, ale v celku je přeložen pouze první zmíněný oddíl sbírky, z ostatních oddílů deset básní. O Nezvalových překladech platí to, co vyjádřil sám v anketě o překládání v roce 1928: "Přeložiti báseň do prózy znamená zbourati architekturu a učiniti z ní haldu materiálu. Od toho okamžiku je však třeba zapomenouti, že překládáme." Takto získaný materíál však Nezvaloví často poslouží jen k stavbě vlastní básně, která se od Baudelaírovy značně líší obsahem i stylem, zvláště snaha po nápaditostí rýmu Nezvala odvádí od předlohy.

   Prvním překladatelem celého básníckého díla Charlesa Baudelaíra je Svatopluk Kadlec. Poprvé výbor z Květů zla v jeho překladu vychází ve Škeříkově Symposionu roku 1932; první úplný překlad vychází roku 1933 bibliofilsky u J. Portmanna v Litomyšli, potom následují melantrišské edice z let 1934 a 1948. V příštím desítiletí se Kadlec k Baudelairovi stále vrací, vydání ve Světové četbě z roku 1957 přináší nejednu novou verzi překladů. Je třeba říci, že Kadlecovy překlady jsou zvláště po významové stránce, srovnáme-li je s předchozími překlady, nejspolehlivější.

   Vladimír Holan vydal patnáct překladů Baudelairových básní pod názvem Žena roku 1946 (znovu v odeonském výboru z překladů Cestou roku 1962).

   Překladatelským činem je čtrnáct překladů Františka Hrubína, které najdeme v souboru překladů Torzo noci z roku 1968. Jsou nevtíravé a vskutku básnické.

   Vysoké úrovně jsou také překlady Ivana Slavíka, který svůj výbor z Květů zla vydal v Mladé frontě v roce 1976.

   V posledním dvacítiletí vyšly i jiné dva výbory Baudelairovy poezie:
Hořké propasti (1966, editor Jan Tomeš) a Víno samotářovo (1979, editor Karel Livanskýl. Obě knihy vydal Československý spisovatel. Pokud jde o ostatní Baudelairovo dílo - výbor z Malých básní v próze vydal S. K. Neumann roku 1898, celé je přeložil Hanuš Jelínek (1901, 1945), Jaroslav Fořt (1929, 1967). Miloš Marten vydal roku 1911 Romantické umění, J. Hart výbor z Umělých rájů (Rašiš a vino) roku 1911, J. Krejcar Důvěrný deník, Rakety, Mé srdce obnažené roku 1907 a znovu J. Fořt roku 1947. Novela Fanfarlo vyšla roku 1927 v překladu J. Nevařilové.

   Objemný výbor z Baudelairových kritických statí o literatuře a výtvarném uměni vyšel v Odeonu roku 1968 pod názvem Úvahy o některých současnících.


www.baudelaire.cz :: Since 2002 :: Based On Layout Designed By Danny Is On Fire Productions © 2006