Sen zvědavcův
F.N.
Znáš, dobře jako já, rozkošná roztesknění,
o tobě také dí: "Podivný člověk ten!"
Umřel jsem právě teď! V zamilovaném snění
jsem toužil a se bál, zlo, jež mně vlastní jen.
Úzkost a naděje, v nichž vzepření se není.
Čím více osudný se k sklonu chýlil den,
chtivější, vábnější tím bylo utrpení.
Se světem běžným byl jsem rozloučen.
Jak dítě nedočkav jsem byl, bych hru již viděl;
tak jako překážku oponu nenáviděl.
Pak chladně pravda zjevila se touze.
Umřel jsem nevzrušen jitřenkou krutou:
zahalen byl jsem. Jakže? Toto pouze?
Před oponou dál čekám vyhrnutou.
Přeložil Viktor Dyk