Poklop
Ať je to na moři či na pevnině, všady,
pod nebem v plamenech, pod bledým sluncem v mhách,
jak sluha Kristovy, tak Venušiny vlády,
jak měšťan u krbu, tak tulák na cestách,
jak Kroisos přecpaný, tak žebrák mroucí hlady,
ať jejich mozeček se stkví či tápe v tmách,
veškeří lidé zde, v své hrůze ze záhady,
zvedají vzhůru zrak, z kterého zírá strach.
Hle, Nebe, klenutí, svou tíhou dusící je,
strop světly zářící nad scénou komedie,
v níž herci stoupají pa zkrvavělou zem,
strašidlo zhýralců, naděje poustevníků,
ten poklop na kotli, v němž za temného křiku
vře Lidstvo nesmírné a bídné klokotem.
Přeložil Svatopluk Kadlec