Zapření svatého Petra

---

Co říká asi Bůh těm kletbám svého lidu,
jež k jeho Serafům se nesou den co den?
Jak tyran, jenž je mas a vín již nasycen,
zpit naším rouháním, on usne vždycky v klidu.

Změť stenů mučených a popravovaných
zní možná opojně, když v chór se spolu spojí;
vždyť nebe přes vši krev, co jeho rozkoš stojí,
je stále hladové, vždy znova lačno jich!

- Ó Kriste, vzpomeň si na Olivetskou horu!
Tys kleče v důvěře Jej prosil za vzlyků,
a On se v nebi smál za hřmotu hřebíků,
jež kati vbíjeli v Tvé tělo tvora tvorů.

Když viděls žoldáky a děvky z kuchyně
na Tvoje božství plít za hulákání davu,
když cítils pronikat hrot trnů zvolna v hlavu,
kde záříc sídlila vždy Lidskost jedině,

když tíže strašlivá již zlomeného těla
natáhla najednou Tvé paže k prasknutí
a skrání zsinalou pot s krví kanul Ti,
když se Tvá nahá hruď všem za terč nabízela,

vzpomínals na ty dny, tak krásné, zářící,
kdy přišel s věčný slib na zemi vyplniti,
kdy šlapals po cestách, jež byly samé kvítí,
klusaje vítězně na tiché oslici,

kdy, v srdci statečném pln naděje a síly,
jsi zmrskal kupčíky a učitelem byl?
Nevnikla, dřív než ji hrot kopí prorazil,
v Tvou hruď snad výčitka za onu hořkou chvíli?

- Já jistě opustím rád tento svět, kde, žel,
sen svého bratra čin již dlouho nenachází.
Kdo mečem bojuje, od meče vždycky schází!
- Když zapřel ]ežíše ... on Petr pravdu měl!


Přeložil Svatopluk Kadlec