Živá pochodeň
Kráčejí přede mnou ty Oči světlo stroucí,
jež magnetisoval sám Anděl učený.
Jdou, bratři nebeští, mým očím bratry jsoucí,
do očí dštíce mi své třpytné plameny.
Ochraňujíce mě před léčkami a hříchy,
po cestách Krásy vždy a všude vedou mě.
Toť moji sluhové, já, jejich otrok tichý,
jsem cele poslušen té živé pochodně.
Ó oči líbezné, záříte, plny krásy,
mystickým třpytem svěc, hořících v plném dni,
jenž, třeba nachoví, jim plamen neuhasí.
Ty oslavují Smrt, vy slavné Vzkříšení.
Kráčíte, slavíce mou oživnuvší duši,
ó hvězdy, jejichž svit ni slunce neporuší!
Přeložil Svatopluk Kadlec