Duellum
Dva statní soupeři se bili v líté bitce,
třísníce zbraní vzduch, až planul, zkrvaven.
- Ty hry, to řinčení, toť, drahá krasavice,
lomozy mladosti, vydané lásce v plen.
Jsou kordy zlomeny jak naše mládí nyní.
On nabroušený dráp a zub co nevidět
však pomstí krutý meč a dýku proradkyni.
- Ó vzteku srdcí mdlých, po lásce samý vřed!
Hle, v křížku svezli se ti hrdinové naši
v strž navštěvovanou dravými pardály,
a z jejich těl tam květ na trní povyraší.
- Toť peklo, tato strž, kde naši známí dlí!
Ach, svalme se jen v ni, má amazonko divá,
ať naše tajná zášť se věčně rozhořívá!
Přeložil Svatopluk Kadlec