Krása
Jak zkamenělý sen jsem krásná, smrtelníci!
Můj prs, jímž každý z vás se zranil naposled,
je přán jen básníkům, jimž vnuká s láskou vznět,
jak hmota mlčící a nic se neměnící.
Jak nechápaná sfinx já trůním v oblacích,
k bělosti labutí mám srdce sněhobílé;
co ruší linie, mi není nikdy milé,
a nevím, co je pláč, a nevím, co je smích.
Před mými postoji, jež nenápadně měním,
k nimž jak bych zhlédla se ve slavných pomnících,
básníci stráví dny úporným přemýšlením.
Mámť k okouzlování těch tichých milců svých
nejčistší zrcadla, jež zveličují krásu
své oči široké, své oči věčných jasů!
Přeložil Svatopluk Kadlec