Rozhovor
Jste nebe jeseně pod růžovými tuhami!
V mém nitru stoupá však jak moře vzdutý žal,
který jak spadává, na ústech nechává mi
palčivou vzpomínku na hořký rmut a kal.
- Tvá ruka nadarmo se k mému prsu krade;
co hledá, milenko, je pusté místo, věř,
kde krutý ženský zub a nehet loupil všade.
Ach, nech již hledání; mé srdce spolkla zvěř
Mé srdce nešťastné je palác zneuctěný,
kde hýří, kde se rve a vraždí dravá spřež.
- Kol ňadra nahého vám těká vůně ženy...!
Ó Kráso, ty vždy tak, ty biči duší, chceš!
Spal žhavým pohledem, jak slavnost plným svitů,
ty cáry ubohé, co šelmy nechaly tu.
Přeložil Svatopluk Kadlec