Jedné kreolské dámě
V té zemi slunečné a naparfumované,
pod loubím ze stromů a palem měděných,
v nichž nyvá malátnost na oči zticha kane,
já poznal kreolku krás nikým nezřených.
Sinavá pleť jí žhne, mé čarodějce vrané,
v zurčivém hrdle má sta písní vznešených,
ztepilá vznáší se, lovkyně na číhané,
klid ve svém úsměvu a pevnost v očích svých.
Kdybyste přišla k nám, v kraj pravé slávy, paní,
na modré Loiře či Seině v klínu strání,
vy krásko, hodná tam na starých zámcích žít,
jistě by klíčily pod bezpečnými krovy
tisíce sonetů v nejednom básníkovi,
jejž by váš zrak jal víc než ten váš černý lid.
Přeložil Svatopluk Kadlec