Záhuba
Jak vzduch, jenž, nehmotný, se nedá nahmatat,
se vlní kolem mne zlý Démon v zběsilosti;
já, dýše, cítím jej v svých slabých plicích plát
a hříšný věčný chtíč v nich nítit bez milosti.
Jelikož dobře zná mou lásku k Umění,
tvar nejsvůdnějších žen si osvojuje zhusta
a pod sty záminek, pln svého šálení,
hanebným lektvarům navyká moje ústa.
Tak v tmách, kde nade mnou již nebdí Boží zrak,
zbitého únavou mě provázívá pak
pláněmi Nudy zlé, pustšími nad savany,
a v oči zděšené mi metá plameny
zbrocené oděvy, zející živé rány
a nástroj Záhuby, vždy zakrvácený!
Přeložil Svatopluk Kadlec