Théodoru de Banville
1842
Jak jste byl Bohyni za vlasy popaď v ráži,
on jistě z počátku vás považoval svět,
pro krásnou nedbalost a pánovitý vzhled,
za hrubce milence, jenž milenku v prach sráží.
Vy jste však, v zraku jas a plamen mladlosti,
najednou rozvedl svou pýchu stavitele
ve stavbách, které jsou tak bezvadné a smělé,
že naznačují již um vaší zralosti.
Z všech pórů, básníku, ta naše krev nám mizí.
Což byl snad náhodou háv Kentaurovy řízy,
v truchlivý potok hned měnící každou z žil,
potřikrát namořen ve slinách plných mrazu
těch mstivých, strašlivých a nebezpečných plazů,
jež mladý Herkules v kolébce zaškrtil?
Přeložil Svatopluk Kadlec