Uražená Luna
Ó Luno líbezná, již ctili naši staří,
má dobrá Cynthio, ty lampo našich děr,
zříš se svých modrých hůr, kde, serail sličných dcer,
houf hvězd tě sleduje v své zbroji plné září,
básníka nad prací se chýlit v potu tváři,
milence na ložích bez hýčkajících per
plát svěžím smaltem úst do fialových šer,
či zmije stočené, jak na drnech se páří?
A chodíš, pověz mi, v svém zlatém domině
potají celovat až do rozbřesku dne
dál Endymiona po starodávné skráni?
"Já vidím matku tvou, plod těchto zchudlých let,
jak k svému zrcadlu své těžké roky sklání
a líčí sobě prs, prs, z něhož ssál tvůj ret!"
Přeložil Svatopluk Kadlec