Vodotrysk
Tvůj krásný zrak je mdlý, má drahá!
Lež jenom dál tak nedbale,
jak zastihla tě chvilka blaha,
dál mhouříc oči ospalé!
Vodotrysk, který bez umdlení
na dvoře ve dne v noci lká,
mi v srdci živí vytržení,
v něž láska mě dnes uvedla.
Sloup plný barev léta
jak pestrý vích,
kam jará Foebe metá
lesk světel svých,
jak prška pláče
slétá po krůpějích.
Tvá duše, kterou zažehává
blesk smyslnosti žárem svým,
ta také se tak vznáší, dravá,
vstříc nebi s věčným tajemstvím.
Pak rozlije mrouc svoji vláhu
v spoušť truchlivého zemdlení,
jež po neviditelném svahu
do hloubi srdce steče mi.
Sloup plný barev léta
jak pestrý vích,
kam jará Foebe metá
lesk světel svých,
jak prška pláče
slétá po krůpějích.
Ó ty, jež nocí zkrásníš vždycky,
je sladko blízko ňader tvých
poslouchat nářek melodický,
jenž věčně vzlyká v nádržích!
Ó luno, vodo, noci širá,
ó stromy chladem soužené,
melancholie vaše čirá
je zrcadlem té lásky mé!
Sloup plný barev léta
jak pestrý vích,
kam jará Foebe metá
lesk světel svých,
jak prška pláče
slétá po krůpějích.
Přeložil Svatopluk Kadlec