Šereda
čili
Chvalořeč na kostlivou vílu
I.
Ty nejsi jistě tím, má drahá,
co Veuillot zove poupátkem.
Hra, láska, bujnost, jež tě zmáhá,
vřou, starý kotli, v těle tvém!
Ty nejsi svěží již, má drahá!
Křepelko stará, přese vše
ti dobrodružství neslýchaná
dodala lesku veteše,
jež jest již opotřebována,
a stále svádí přese vše.
Já neshledávám monotonní
tu mléč tvých čtyřiceti let;
mně, Jeseni, tvé plody voní
nad obyčejný jarní květ!
Ne, nejsi nikdy monotonní!
Tvá kostra chová přes svůj prach
nejeden vděk a půvab milý;
v tvých klíčních jamkách, kořenkách,
nacházím pepře zvláštní síly.
Má vděk tvá kostra přes svůj prach!
Posměchu směšných milovníčků,
již do dýní jsou celí pryč!
Já mám ten párek dvou tvých klíčků
radš nežli Šalamounův klíč,
lituje směšných milovníčků!
Tvé vlasy, modrá přilbice,
ti stíní čelo bojovnice,
jež nemyslí a nerdí se,
a pak zpět kloužou, padajíce
jak chochol modré přilbice.
Tvé oči, blátem černající,
v nichž září divné lucerny,
oživovány rougem lící,
metají oheň pekelný!
Máš oči blátem černající!
Pln chlípnosti a hrdosti,
tvůj hořký ret nás popuzuje.
Ten ret, toť Ráj, jenž trpkostí
nás vábí jako odpuzuje.
Té chlípnosti a hrdosti!
Tvá suchá noha šlachovitá
dovede zlézat vulkány
a přes všechen sníh tančit, hbitá,
nejohnivější kankány.
Je tvoje noha šlachovitá.
Tvá rudá kůže bez kouzel,
jak četnická pleť nelibezná,
již nezná potu plných těl,
tak jako slz tvé oko nezná.
(A přece není bez kouzel!)
II.
Jdeš, zbrklá, rovnou k Satanáši!
Ach, já bych s tebou běžel hned,
jen kdyby ten spěch, jenž mě straší,
mi nepřinesl přiliš běd.
Nuž, běž si sama k Satanáši!
Mé plíce, hřbet a kolena
mi nedovoli toho Pána
již uctívat, tak jak se má.
"Toť škoda, škoda svrchovaná!"
dí tu můj hřbet a kolena.
Upřímně trpím, zkouším zmíry,
že na sabatech nezhlédnu,
až bude pouštět mračna síry,
jak zadek líbat budeš mu!
Upřimně proto zkouším zmíry!
Mám v srdci strašný zármutek,
že nebudu tvým svicnem dále,
že, světlo pekel, jsem ti řek',
abys mi dala, drahá, vale!
Suď sama ten můj zármutek,
vždyť chladně dlouho miluji tě!
Já, výběr Zla chtě shledávat
a chtě mít v tobě nepokrytě
jen dokonalou stvůru rád,
opravdu, stvůro, miluji tě!
Přeložil Svatopluk Kadlec