Lethe
Pojď na mé srdce, hluchá duše moje,
můj drahý tygře, stvůro studící,
chci dlouho v houšť tvé hřívy bující
již vhroužit prsty plné nepokoje
a hlavu, bolící mě přespříliš,
ti v suknicích tvých vůní schovat
a jako zvadlý květ v nich vydechovat
natuchlý pach své lásky mrtvé již.
Chci spát, chci spát, spíš spáti nežli žíti,
a v klamném spánku jak smrt pochybném
bez výčitek své polibky mdlým rtem
po krásném těle z mědi rozprostřít ti.
Pro pohlcení sytých vzlyků mých
nad propast tvého lůžka nic mi není,
jeť na tvých ústech mocné zapomnění,
a Lethe proudí ve tvých polibcích.
Svou sudbu, svou to rozkoš od nynějška,
chci mlčky jako vyvolenec nést.
Mučedník, jenž vzal, nevinen, svůj trest
a nítí vznětem další muka těžká,
já budu ssát, chtě záští utopit,
nepenthes dobrý s dobrým bolehlavem
z ostrého hrotu na tvém ňadru tmavém,
pod kterým nebyl nikdy vězněm cit.
Přeložil Svatopluk Kadlec