Vyzvání na cestu
Dítě, sestro má,
zda sis vědoma
štěstí v dálce žít jen sobě?
Milovat a snít,
do smrti se mít
v zemi podobné vším tobě!
Slunce v kruhu mlhy
mračné oblohy
mají pro mou duši tesknou
kouzlu očí tvých,
zlých a proradných,
které přes proud slz se lesknou.
Tam má řád a krása chrám,
mír a rozkoš vládne tam.
Skvěly nábytek,
který leštil věk,
by nám zářil po ložnici;
vzácné květiny
svůj dech nevinný
s pachem ambry směšující,
stropy s třpytem skla,
bezedná zrcadla,
východní lesk se vším všudy,
vše by tajně tam
promlouvalo k nám
sladkou řečí rodné půdy.
Tam má řád a krása chrám,
mír a rozkoš vládne tam.
Hleď v těch úžinách
lodi dřímat v snách,
plných snění o toulání;
připlouvají sem
z krajů za mořem
vyplnit ti každé přání.
Slunce v podzápad
halí v zlatý šat
celé město, pole, moře;
je to hodina,
kdy svět usíná,
v teplé světlo kul se noře.
Tam má řád a krása chrám,
mír a rozkoš vládne tam.
Přeložil Svatopluk Kadlec