Dvě hodné sestřičky
Jsouť Zhýralost a Smrt dvě milé krasavice,
jež hýří pocely a kypí plny sil
a jejichž čistý klín pod cáry trpí sice,
než přes vši námahu nic nikdy nezplodil.
Kletému básníku, jenž nedbá o dědice,
ďáblovu miláčku, jenž k stáru chud tu zbyl,
nejeví lupanar a hrob v svém loubí více
než kout, jenž výčitkou vždy opomíjen byl.
Rakev a alkovna, bohaté rouhavostí,
jak hodné sestřičky, jež něžně hýčkají,
nám strašné rozkoše a slasti skýtají.
Kdy mě již zahrabeš, zloruká Zhýralosti?
Kdy, Smrti, přijdeš ty, sokyně jejích vnad,
na ztuchlou myrtu jí svůj cypřiš vroubovat?
Přeložil Svatopluk Kadlec