Svítání v duši
Když vstoupí k hýřilům se zorou růžolící
hlodavý Ideál a začne s dílem svým,
procítá jakýmsi mstitelským tajemstvím
v tom sytém zvířeti zas anděl dřímající.
Modř nebes duchovních, jíž nelze dosíci,
se před tím sraženým, jenž sní a trpí dále,
otvírá, vábivá, jak propast nenadále.
Tak, drahá Bohyně, ty Bytí zářící,
po sprostých orgiích, z nichž trochu ssuti zbylo,
tvůj obraz, jasnější a růžovější jen,
v mých očích zjevených se míhá celý den.
Hle, slunce záři svěc svou září zaclonilo.
Tvůj zjev, vždy vítězný, lze, duše přeskvělá,
tak srovnat se sluncem,jež, nesmrtelné, plá!
Přeložil Svatopluk Kadlec