Duše vína

---

Zpívala jednu noc v svých lahvích duše vína:
"V skleněném vězení pod rudou pečetí
se, bědný člověče, můj hlas tu k tobě vzpíná
a píseň bratrství a lásky pěje ti.

Já vím, co námahy a co to potu stojí,
co krutých paprsků na stráni třeba je,
než je mi dáno žít a mít tu duši svoji.
Však já též nemíním být nevděčné a zlé.

Vždyť cítím strašnou slast, když padám v šťastné chvíli
do hrdel dělníků zle zbitých pracemi,
a jejich teplá hruď je hrob mně tuze milý,
kde líp než v chladných tmách mých sklepů spí se mi.

Ach, slyšíš, příteli, znít sladké písně svátků
a tichou naději se ve mně ozývat?
Kasaje rukávy, za stolem sedě v chládku,
mě budeš velebit a spokojen se smát.

Tvé ženě znavené se mnou žár v očích vznítí
a tvůj syn nabude svých sil a barev zas,
ten atlet života, sláb, bude ve mně míti
svůj olej, sílící moc svalstva pro zápas.

A v tebe zapadnu jak sémě ambrosie,
již věčný Rozsevač s hůr nebes ráčí set,
by z našich objetí se počla poesie,
jež k Bohu vypučí tak jako vzácný květ!"


Přeložil Svatopluk Kadlec