Don Juan v Podsvětí
Když stanul Don Juan u podzemního toku
a když byl Charonu dal obol zemřelých,
jakýsi žebravec, žár Antisthenův v oku,
hned vesla mstitelskou a mocnou rukou zdvih.
Pod černou oblohou se mihotaly ženy,
své prsy visící na odiv stavíce,
a jako tupý skot, za oběť nabízený,
v svém dlouhém průvodu šly za ním mečíce.
Sganarelle o svou mzdu jej upomínal v smíchu,
Don Luis značil pak třaslavým prstem svým
všem mrtvým, bloudícím po březích řeky vtichu,
stín syna bez úcty ke skráním šedivým.
Elvíra, chvějíc se v svém smutku vedle něho,
zrádného manžela, milence, zlého k ní,
jako by mámila poslední úsměv jeho,
zářící sladkostí prvního vyznání.
Na zádi tyčil se a brázdil vody vírem
kamenný velikán v železném brnění.
Netečný hrdina, skloněný nad rapírem,
však patřil na brázdu, nic nezře kromě ní.
Přeložil Svatopluk Kadlec