Pracující kostlivec
I.
Na stáncích na nábřeží Seiny,
kde spí víc knih jak mumie,
lze v kresbách z anatomie,
jež leží na nich, zaprášeny,
a jimž byl starý umělec, opravdu
zručný, jako vřelý, přes jejich
námět neveselý svým rydlem
dodal Krásy přec,
zřít kostlivce a stáhlá těla,
jak jako sedláci se dřou,
což onu hrůzu tajemnou
tajuplnější ještě dělá.
II.
Chrapouni smutní, co z těch lích,
jež převracíte s urputností,
s vším úsilím svých bílých kostí
a svalů z kúže stažených,
co za žeň zvláštní dobýváte,
trestanci, z kostnic puštění,
a v kterém statku, rcete mi,
to naplnit jí sýpku máte?
Ukazujete nám tu jen
- ó kruté sudby naznačení! -
že přislíbený spánek není
nám ani v hrobě zaručen,
že Nicota nás zrádně klame,
že vše, i Smrt, lhouc šálí nás
a že snad věčně, celý čas,
na věky věků, běda, máme
v nějakém kraji neznámém
dál vymrskávat půdu strohou
a zkrvavělou nahou nohou
zarýva t těžký rýč v tu zem?
Přeložil Svatopluk Kadlec