Krásná loď
Já chci ti dnes vyprávět, ó čarodějko nyvá,
o krásách rozličných, jež zdobí mládí tvoje,
chci líčit ti tvé přednosti,
v nichž dětskost snoubí se zralou ženskostí.
Když zdviháš sukní van, jdouc krokem ulicemi,
jsi jako krásná loď, jež vzdaluje se zemi
a pluje, plna plátna, v dál,
po rytmu líných vln, jež vánek rozehrál.
Se zvláštním půvabem tvá pyšná hlava pne se
na plných ramenou a krku, jenž ji nese;
máš vítězný a klidný vzhled,
když, dítě velebné, se zvolna bereš vpřed.
Já chci ti vyprávět, ó čarodějko moje,
o krásách rozličných, jež zdobí mládí tvoje,
chci líčit ti tvé přednosti,
v nichž dětskost snoubí se zralou ženskostí.
Tvá hruď, jež metá mór a trčí prsy svými,
tvá hruď je krásná skříň se křídly vypouklými,
jež zachycující svítíce
v své hládi záblesky tak jako puklice.
Vy pyšné puklice, vy růžohroté štíty!
Ty schránko tajemná, v níž zůstávají skryty
likéry, vína, parfumy,
po kterých třeštil bych, zpit jejich vůněmi.
Když zdviháš sukní van, jdouc krokem ulicemi,
jsi jako krásná loď, jež vzdaluje se zemi
a pluje, plna plátna, v dál,
po rytmu líných vln, jež vánek rozehrál.
Tvé nohy vznešené, pod sukní vířící ti,
sužují žádosti a temné choutky nití
jak v tmách dvě čarodějnice,
jež v kotli míchají, svůj lektvar mísíce.
Tvé paže, v kterých by byl mladý silák třtinou,
soupeří s hroznýši, když svoji náruč svinou,
stvořeny pro stisk objetí,
jež jednou milence do srdce vtiskne ti.
Se zvláštním půvabem tvá pyšná hlava pne se
na plných ramenou a krku, jenž ji nese;
máš vítězný a klidný vzhled,
když, dítě velebné, se zvolna bereš vpřed!
Přeložil Svatopluk Kadlec