Sud Záště
Zášť, to je dutý sud, sud bledých Danaoven;
šílená slepá msta s rudými pažemi
to chrstá nadarmo, žhnouc, okov za okovem,
pláč s krví zabitých v ty jeho prázdné tmy.
On provrtává dno těch hloubek Démon stále,
a tím by vytekl pot dlouhých století,
byť byla, přejíc si jim žilou pouštět dále,
s to křísit mrtvoly svých starých obětí.
Zášť, to je opilec, jenž v krčmě cítí maní,
jak z vína rodí se jen další žízeň v něm
a jako Lernská saň se zvedá bez ustání.
- Než šťastní pijáci se znají s vítězem,
a Zášti dán je pak ten osud trestající,
že nikdy nemůže si zdřímnout pod lavicí.
Přeložil Svatopluk Kadlec