Hymna
Té velmi drahé, velmi krásné,
jež plní srdce jasností,
andělu, modle stále jasné,
buď pozdravení v stálosti!
Jak solí prosycené vání
se libě šíří mými dny,
do lačné duše bez ustání
chuť věčna štědře lijíc mi.
Ty váčku, vždycky svěží zcela,
jenž naváníš vzduch v alkovnách,
kadidelnice opomnělá,
jež tajně dýmáš v nočních tmách,
jak, pevná lásko, nazvat tě tu,
jak vyjádřit tě s věrností?
Jsi zrnko pižma, skryté světu,
na samém dně mé věčnosti.
Té velmi drahé, velmi krásné,
jež je mým zdravím s radostí,
andělu, modle stále jasné,
buď pozdravení v stálosti!
Přeložil Svatopluk Kadlec