Nemocná Musa
Co, milá Muso má, dnes ráno je ti jen?
V zapadlých očích ti přízraky noci vlají
a já ti na líci, žel, vidím zarmoucen
hned strach, hned šílenost, jež, chladné, nezpívají.
On chrsť ti siný skřet a žlutý sukkub v sen
snad ze své urny děs, jejž jejich láska tají?
Či pohroužila tě k dnu bájných Minturen
snad můra perutí, když krutě mávala jí?
Kéž by ti pod srdcem, vždy zdravím dýšícím,
sídlily myšlenky, vítězné duchem svým,
a krev ti proudila, zníc ladně, jako vlny,
hláskami antiky, jež zvučí, rytmu plny,
jimž vládne Foibos sám, ten otec písně vší,
a spolu velký Pan, ten pán a vládce žní!
Přeložil Svatopluk Kadlec