Litanie k Satanovi
Ty, jenž všech andělů jsi hezčí, všeho znalý,
ty Bože zrazený, pro něhož není chvály,
měj soucit, Satane, s mou nekonečnou bídou!
Ó kníže vyhnanství, ty, jemuž křivdí svět,
jenž, zmožen, silnější se vždycky zvedneš hned,
měj soucit, Satane, s mou nekonečnou bídou!
Ty, jenž vše dokážeš, ty Králi temné říše,
jenž léčíš nešťastné, žal lidských smutků tiše,
měj, soucit, Satane, s mou nekonečnou bídou!
Ty, jenž i pariům, zlou leprou hlodaným,
Ráj dáváš okoušet ze samé lásky k nim,
měj soucit, Satane, s mou nekonečnou bídou!
Ty, jenž jsi se Smrtí, svou starou silnou milou,
kdys zplodil Naději, tu vílu pobloudilou,
měj soucit, Satane, s mou nekonečnou bídou!
Ty, jenž máš pro psance ten hrdý klidný vzhled,
s nímž zatracuje lid kol popraviště, bled,
měj, soucit, Satane, s mou nekonečnou bídou!
Ty, jemuž znám je kout, kout jenom tobě známý,
kde žárlivý Bůh skryl své pyšné drahokamy,
měj soucit, Satane, s mou nekonečnou bídou!
Ty, jehož jasný zrak zná tajné zbrojnice,
kde davy kovů spí, v své tmy se hroužíce,
měj soucit, Satane, s mou nekonečnou bídou!
Ty, jenž bdě zakrýváš svou širou dlaní strže,
když náměsíčník jde, na kraji střech se drže,
měj soucit, Satane, s mou nekonečnou bídou!
Ty, jenž jsi opilci, když kůň mu zdeptá hřbet,
s to vrátit kouzelně hned jeho pružnost zpět,
měj soucit, Satane, s mou nekonečnou bídou!
Ty, jenž, chtě člověku, když trpí, popřát míru,
jsi lidi naučil mísit ledek a síru,
měj soucit, Satane, s mou nekonečnou bídou!
Ty lstivý spřeženče, jenž značíš, milý k nim,
bezcitným Kroisům tvář svým černým znamením,
měj soucit, Satane, s mou nekonečnou bídou!
Ty, jenž rád vkládáš v zrak a srdce mladé panně
jak lásku k hadříkům, tak zbožnou úctu k ráně,
měj soucit, Satane, s mou nekonečnou bídou!
Ty berlo vyhnanců, ty lampo učenců,
příteli viselců a druhu spiklenců,
měj soucit, Satane, s mou nekonečnou bídou!
Ó pěstoune všech těch, jež v černém hněvu laje
Bůh Otec vypudil z niv pozemského ráje,
měj soucit, Satane, s mou nekonečnou bídou!
Modlitba
Ó, buď ti, Satane, na věky chvála chval
na hůrách nebeských, kdes jednou kraloval,
i v hloubkách pekelných, kde, zmožen, sníš v té době!
Dej, aby sedla si má duše po bok tobě,
až ti Strom Moudrosti své větve zelené
tak jako nový chrám nad hlavou rozklene!
Přeložil Svatopluk Kadlec
