O jednom dotěravci

---

Eugenu Fromentinovi
o jednom dotěravci,
jenž se prohlašoval za jeho přítele


Vyprávěl, že má velké jmění,
že však se bojí cholery.
- Že nedá peněz, za co není,
že však má rád moc opery.

- Že upřímně lne ku přírodě,
co Corota zná jaksi blíž.
- Že nemá kočár, jak je v módě,
že však to bude brzo již.

- Že se mu líbí mramor sice,
že však má dřevo rovněž rád.
- Že zaměstnává ve fabrice
tři mistry, které zdobí řád.

- Že vlastní, kromě jiných, skromně,
svých dvacet tisíc titrů Nord.
- Že jednou sehnal v jednom domě
za babku rámy Oppenord.

- Že za nábytek (na Luzarches!)
neváhá nikdy pustit chlup.
- Že na Marché des Patriarches
udělal často dobrý kup.

- Že nemá, má-li říci z duše,
svou ženu ani matku rád.
- Že věří v nesmrtelnost duše
a Niboyeta ráčí znát!

- Že žádá lásku s rozkošemi,
že v Římě, nudném městě to,
si jedna žena - s úbytěmi!
prý utrápila pro něho.

A tak ten brepta, rodem z Tournai,
svůj celý život líče mi,
mě otravoval celé půldne.
Byl jsem již z toho pitomý.

Měl-li bych vypsat svoje hoře,
já sotva kdy bych skončil s tím.
Naříkal jsem si, hněvem hoře:
"Ach, kdybych aspoň chvíli zdřim'!"

Jak člověk, něčím zkoušející
a nejsoucí s to přec se hnout,
já zadkem jezdil po stolici,
chtě chlapa na kůl nabodnout.

Ten netvor zve se de Bastogne.
Prch' před morem, jenž děsí svět.
Já sám však prchnu do Gascogne
a do moře se vrhnu hned,

když v Paříži, jíž obává se,
až zpět se vrátím právě s ním,
se na své cestě shledám zase
s tím morem, v Tournai rozeným!


Brusel 1865


Přeložil Svatopluk Kadlec