Krvavé zřídlo
Mně mnohdy připadá, že krev mi stříká zníc
jak zřídlo nějaké, jež tryská vzlykajíc.
Já dobře slyším ji, jak plna šumu pění,
a marně hmatám si po ráně, které není.
Tak jako ohradou se městem žene čpíc,
z kamenů dláždění ostrovy dělajíc,
konejšíc vyprahlost všech tvorů po žíznění
a barvíc přírodu svým proudem do červeni.
Já dovolával se vín obluzujících,
chtě, aby uspala na chvíli děs v mé duši.
Žel, víno bystří jen jak oči, tak i uši!
Já v lásce hledal sen, v němž zapomenul bych;
žel, mně je láskou již jen pelech hřeby stlaný,
s to pouze napájet ty necitelné panny!
Přeložil Svatopluk Kadlec