Mučednice
Obraz neznámého mistra
Uprostřed flakonů, brokátů tkaných v zlatu
a různých svršků smyslných,
rozkošných obrazů, soch, navoněných šatů,
bohatých, nařasených plíh,
ve vlahém pokoji, kde jako ve skleníku
fatální povětří je mdlé,
kde kytka vydává ston posledního vzlyku,
mrouc ve své rakvi skleněné,
vylévá na polštář bezhlavé tělo ženy
jak řeka čerstvou rudou krev,
jíž plátno sytí se jak palouk vysušený,
jenž dlouho čekal na zálev.
Podobna přízraku, tmou v noci plozenému,
jenž oči k sobě poutá nám,
s hromadou vrkočů a šperků diadému,
jež tvoří její pyšný rám,
spočivá na stolku jak blatouch žlutá hlava,
a z oči v sloupu prchá mhou
jak soumrak mátožný mdlý pohled do bělava,
nevzňatý žádnou myšlenkou.
Bělostný nahý trup, rozvalen bez ostychu,
vydává v lůžku na pospas
osudnou nádheru a tajnou, skrytou pýchu
přírodou darovaných krás.
Na lýtku zůstala jak upomínka živá
růžová punčocha se stkvít,
a podvazek se s ní jak tajné oko dívá,
vrhaje démantový svit.
Podivný, zvláštní vzhled té samoty i ženy
s tou nyvou lící dráždivou,
a jak jsou její trup a hlava rozloženy,
odkrývá lásku strašlivou,
zločinné radosti tajuplného ritu,
hry pekelného laskání,
z nichž radovali se zlí andělové vskrytu,
v záhybech záclon schováni.
A přec, když zhlížíme to křehké rámě její,
pás, útlý jako vzpjatý had,
a boky s kyčlemi, jež příliš ostře čnějí,
přec zdá se mladou dosavad!
- Zda pootevřela svou duši jitřící se
a smysly nudou soužené
vstříc smečce žádosti, jež hladem vztekaly se,
bloudíce ve tmách, šílené?
A zda ten krutý muž, jejž živa, přes laskáni,
nemohlas uspokojit přec,
na těle bezvládném a svolném k všemu přání
ukojil chtíč svůj nakonec?
Rci, bídná mrtvolo, a když tě potom trna
zved' za tvrdý cop v závrati,
zda na ledový chrup, ty hlavo hrůzyplná,
poslední sbohem vtiskl ti?
- Bezpečno před smíchem posměvačného lidu,
před všetečnými úřady,
spi, divné stvoření, spi v pokoji a klidu
v svém hrobě plném záhady!
Tvůj choť je ve světě, a tvar tvůj nesmrtelný
potichu nad ním, spí-li, bdí;
on, jak teď jemu ty, ti bude jistě věrný,
vždy pouze tvůj až do smrti.
Přeložil Svatopluk Kadlec