Západ Romantického slunce
Je slunce překrásné, když, svěží, v chvíli dnění
jak výbuch metá nám své světlé Dobrý den.
- Blažený, kdo je s to, v svém srdci spokojen,
je zdravit v západu, slavnějším nežli snění!
Já viděl, vzpomínám, květ, pramen, brázdu, vše
znít v jeho pohledu jak srdce, které tluče...
- Poběžme k obzoru, je pozdě, běžme ruče,
ať šikmý paprsek nám aspoň chytit lze!
Já marně za Bohem, jenž mizí, jdu však všady;
vše zmáhající Noc se ujímá své vlády,
zlá, vlhká, smuteční a plná přízraků;
temnotou těkají oblaka hrobních pachů,
a moje noha pak kol bařin šlapá v strachu
po spoustě ropuch žab a chladných slimáků.
Přeložil Svatopluk Kadlec