Mlhy a deště
Vy konce podzimu, sněhy zim, jara louží,
uspávající dny! po vás mé srdce touží,
i mozek, mám vás rád, když oči zaclání
váš rubáš par, váš hrob, to propadávání.
Na této pláni, kde se chladný vítr plouží
a hvízdá po nocích a korouhvicí krouží,
má duše lačněji než v teple jarních dní
široce rozvírá svá křídla havraní.
Nic není sladšího pro srdce steskem sirá,
jež jinovatkou jsou prokřehlá do hloubi,
ó kněžny klimatů našich, mdlých období,
než vaše bledá tma trvale mžící z šíra
- ač bychom sami dva, bez luny, nechtěli
tu bolest uspávat v hazardní posteli.
Přeložil Vladimír Mikeš