Destrukce
Mám Ďábla po boku, pořád vím, že tu je,
jak nehmatatelný vzduch kolem mne se plouhá,
polykám, dýchám ho, plíce mi spaluje,
to od něho je ta věčná a hříšná touha.
A někdy, neboť zná mou lásku k Umění,
vtělí se do ženy a řekne: já tě svedu,
a pod záminkami, jež stokrát obmění,
vede mě, svatoušek, k návyku hnusných jedů.
A tak mě odvádí od Boha, do pouští,
kde dech mi selhává a síla opouští,
kde pláně Nudy se táhnou na všecky strany;
staví mi před oči, jež nechápou, co chce,
ty hadry zbrocené, ty otevřené rány
a zakrvácené nástroje Destrukce.
Přeložil Vladimír Mikeš