Alegorie
Ta sličná žena má výstřih nezřené krásy
a často nechává do vína spadat vlasy.
Milostné zápasy, kdejaké knajpy jed
po kůži sjedou jí a nenaruší vzhled.
Směje se Obžerství, směje se rovněž Smrti,
těm dvěma obludám, jež vždy někoho zdrtí
při nečistých svých hrách, a které přesto však
respektu mají dost pro její majestát.
Chodí jak bohyně, jak kněžna odpočívá,
radosti prožívá jak bezbožnice chtivá.
Když v dlaních pozvedá své prsy obrovské,
očima celý svět k té podívané zve.
Jak sama dobře ví ta neúrodná panna,
bez níž by život však byl jak zem neoraná,
je krása lidských těl dar ze všech nejvyšší,
jenž vykupuje zlo a hanebnost a lži.
Ta nezná Očistec, neslyší pekel hrany
a když pak temná noc otevře před ní brány,
na Smrt se podívá v naivním údivu
jak novorozeně - klidně a bez hněvu.
Přeložil Gustav Francl