Spleen
Já jsem tak jako král, jenž deštivou má říš,
ač bohat - bez moci, ač mlád - stár velmi již;
když dvořan lichotí, v něm pouze hnus to budí,
s psy svými stejně se, jak s jinou zvěří, nudí.
Ni sokol nemůže, ni lov ho potěšit,
ni proti balkonu, když zmírá jeho lid.
Ni směšná balada, již pěje šašek milý,
v té kruté nemoci skráň nezjasní mu chvíli.
I z lože s lilií se pro něj hrob už stal,
a dámám u dvora, jimž krásný každý král,
šat žádný nestoudný již nelze vynalézti,
by z mladé kostry té smích vyloudily štěstí.
Ni vědec zlatoděj to nikdy nedoved,
by z jeho bytosti vymýtil zkázy jed,
a v lázních krvavých, jimž pramen v římské době,
jichž mocní v staroby dnech vzpomínají sobě,
on nemoh zahřáti ten mrtvol studený,
v němž místo krve jde mok Léthé zelený.
Přeložil Jaroslav Haasz