Udřený kostlivec
I.
Všimni si v stáncích na nábřeží
anatomických atlasů,
jež jak mumie bez času
uprostřed mrtvých knih tu leží,
prohlédni si ty obrazy,
v nichž starý mistr každé gesto
prohnětl vážnou Krásou, přesto
že z námětu až zamrazí:
tajemný děs je dokonalý -
jsou zobrazeny při práci,
ty kostry dřou jak sedláci
a napínají holé svaly.
II.
Komu ta dřina pomůže,
rezignovaní chmurní dříči,
obratle, kelky, proč tu rýči
ryjí zem svaly bez kůže?
Trestanci z kostnic, kdo vás dře,
komu svážíte do stodoly
tu podivnou žeň z cizích polí
a pro jakého statkáře?
Chcete říct (strašné symboly
tvrdého osudu), že není
už jistý ani přislíbený
spánek v tmě hrobu, neboli
že nelítostně hrozně klame
i Nicota, že všecko lže,
i sama Smrt je zrádná, že
- na věky věků možná máme
kdesi, odkud už nelze pryč,
rýpat tu půdu jedovatou
a zkrvavenou nahou patou
do hlíny vrývat těžký rýč.
Přeložil Vladimír Mikeš