Léthé
Pojď, duše ukrutná, jen blíže ke mně,
pojď, vzácná tygřice, neboť já chci
hluboko zabořit své prsty chvějící
v kadeře tvoje neproniknutelné.
V sukni, jež parfémů tvých plna je,
pak hlavu ponořím, jež žalem chřadne,
vdechuje jako květy opadané
ten sladký pach mé lásky zemřelé.
Chci spát, ne žít! Spánek je odpovědí
touze, již pouze smrt ti může dát.
Polibky ve snu chtěl bych rozsypat
po krásném těle tvém z blýskavé mědi.
Pro útěchu mých nářků nešťastných
nad lože tvé útulek lepší není.
Tvá ústa přinášejí zapomnění
a Léthé protéká v tvých polibcích.
S osudem smířena má těžká hlava
přijímá vše jak predestinaci.
Jsem viník nevinný, jenž v bezmoci
svým vlastním nadšením trest přivolává
a který chtě je utopit svou zášť,
jed s vínem léčivým bude teď píti
z bradavek ňader tvých, jež nikdy v žití
jediné srdce nespoutaly snad.
Přeložil Gustav Francl